Je to sice dál, ale zato horší cesta
Prekrastinaci poprvé zkoumali vědci David Rosenbaum, Lanyun Gong a Cory Adam Potts, kteří na sedmadvaceti vysokoškolácích vyzkoušeli jednoduchý test. Přivedli je k uličce, ve které stály dva plastové kbelíky naplněné haléři. Jeden kbelík byl postavený blíže k účastníkům, druhý stál na konci uličky. Úkolem studentů bylo, aby vybrali jeden z kbelíků a přenesli ho ke stanovenému cíli. K překvapení vědců si většina studentů vybrala kbelík, který sice stál blíže k nim, zato byl dále od cílové čáry. „Chtěl jsem se ihned pustit do úkolu,“ vysvětlit jeden z účastníků. „Rychlé popadnutí kbelíku způsobilo, že se dokončení úkolu zdálo být pro studenty blíže,“ zhodnotili výsledek testu vědci pro BBC.
Prekrastinace jako synonymum neefektivity?
Znáte pocit, když si napíšete seznam úkolů a intuitivně začnete od toho nejjednoduššího? Díky tomu stihnete hned několik věcí a váš mozek se cítí jako král produktivity. U prekrasitnátorů to funguje na podobném principu. Tak moc chtějí úkol splnit, až naprosto přehlédnou, že některé věci dělají zbytečně a neefektivně. Radši vše udělají „hned teď“, než aby o dané aktivitě déle přemýšleli a třeba vymysleli lepší způsob, jak ji vykonat.
Myslete tedy na to, že prekrastinace není pokaždé výhra a občas je potřeba ji ukočírovat. Je sice lákavé mít všechny úkoly splněné dávno před deadlinem, avšak nikdy bychom neměli pracovat na úkor kvality. Pokud s prekrastinací bojujete, snažte se sešlápnout nohu z plynu a dát některým aktivitám čas. Plňte své úkoly pečlivě, s rozmyslem a neměřte úspěch podle toho, kolik času jste nad danou věcí strávili.
Zdroj: bbc.co.uk