Dílo Williama Shakespeara, které se stalo nejpopulárnější lovestory na světě. Obsahuje všechno, co dobrý romantický příběh potřebuje – lásku, nenávist, zakázané ovoce i dramatickou smrt. Má to jen jeden háček. Hlavní hrdinové jsou puberťáci, kteří se vzali potom, co se znali jeden den. Pojďte se s námi podívat do paralelního vesmíru, v němž oba přežijí.
Příběh Romea a Julie zná úplně každý. I když jste ho možná přeskočili v povinné četbě, určitě jste o něm minimálně slyšeli a víte, o co se jedná. Vzhledem k tomu, že ale existuje v současné době celá řada moderních imitací (ta s Leonardem DiCapriem je i vaše oblíbená, že?), ve zkratce připomene, oč se v něm jedná.
Julie je dívka z rodu Kapuletů, které je v době, kdy se seznámí se svým budoucím manželem, necelých 14 let. Romeo je syn Monteka, který je zhruba v podobném věku jako Julie a který má na začátku díla oči jen pro Rosalinu. Děj se odehrává v 16. století v italské Veroně, kde v tu dobu žijí tyto dva významné rody, Kapuleti a Montekové, které jsou znepřáteleny již několik let. Julie se má provdat za šlechtice Parise, jenomže na plese, kde má dojít k oznámení svatby, se potká s Romeem. Ještě ten večer si vzájemně vyznají lásku (ano, to je ta známá scéna pod jejím balkónem) a další den se nechají potají oddat. Jakmile to jejich příbuzní zjistí, nastává vyhrocení situace, do nějž se zapletou i meče. Juliin bratranec zabije Romeova blízkého přítele, on potom onoho bratrance a za jeho vraždu je vyhoštěn z Verony. Julie nesnese představu jejich odloučení, ani myšlenku že by si měla vzít Parise. Její plán tedy je předstírat svou smrt (pomocí nápoje po němž vypadá jako mrtvá) a po svém procitnutí utéct s Romeem. Romeovi svůj plán chtěla sdělit přes posla. Zpráva k němu ale nikdy nedorazila. Proto když ji najde v hrobce Kapuletů vypadající jako bez života, sám se otráví. Když se Julie probere a vidí, co se stalo, zabije se také. Konec a opona.
Teď pojďme trochu pozměnit konec příběhu tohoto unáhleného páru. Řekněme, že Romeo bude ještě chvíli brečet u Juliina těla a ona se probere. Co je čeká teď?
Vzpomínáte si, s kým jste chodili, když vám bylo 13? Chtěli byste s tím člověk teď být v manželském svazku? V tomhle věku se člověk teprve začíná hledat, ještě vůbec neví, kdo je, natož koho si brát. Jistě, v 16. století to bylo jinak, ale stejně. Je dost pravděpodobné, že by se chystali k rozvodu po první hádce. Vždyť netuší, jak vztahy fungují. Nebo by byli chvíli spolu, možná i pár let, ale jakmile by trochu dospěli, s největší pravděpodobností by si uvědomili, že nemají moc společného, možná že každý chce i něco jiného a že pro sebe nejsou ti praví.
Jistě, dříve to fungovalo trochu jinak. Tak dejme tomu, že by v manželství z povinnosti setrvali, měli nějaké potomky, ale nebyli by šťastni, protože by k sobě nic necítili, jelikož by byli oba příliš odlišní.
Chápeme to. V tomhle věku je snadné zamilovat se do každého, kdo je na vás milý. Ale čeho je moc, toho je příliš. Vždyť Romeo to ráno, kdy se zakoukal do Julie, tedy den před svatbou, ještě měl oči pro jinou dívku. Nejspíš by stačilo, aby na něj zapůsobil někdo další a bylo by po šťastném manželství. Jak můžete být blázen do jednoho člověka a hned další den si brát někoho jiného?
Možná jste už také slyšeli o trendu „milostného bombardování“. Jo, tak to byl přesně Romeo. V dnešní době se projevuje zejména přeslazenými zprávami, brzkým vyřčením „miluji tě“ a honosnými dary. Ale v době, kdy se příběh odehrává, mohl zcela určitě mít podobu vyznávání lásky pod balkónem v den seznámení. No pojďme si to říct na rovinu, kdyby vám dnes někdo pod okno přišel říct něco podobného, už byste volali policii a zařizovali zákaz přiblížení. Nicméně milostné bombardování někdy funguje. Pak se však velice snadno může překlopit v toxický vztah, v němž je osoba, která má potřebu vás cukrovat, až příliš majetnická.
Vztahy, v nichž se prolíná láska a nenávist, jsou sice obvykle ty nejsilnější, ale tady to úplně neplatí. Dejme tomu, že by tihle dva nezemřeli. Pochybujeme, že by táta Kapulet odpustil svému novému zeťákovi, že zabil Juliina bratrance. Nejspíš by se svou chotí své dceři vysvětlili, jak moc je tenhle vztah zvrácený, a přiměli ji, aby ho ukončila. Což by po rozumné konverzaci tvrdohlavá, ale naivní, Julie dost možná udělala.
Vážně si myslíte, že by tenhle mladý lord a lady přežili bez nějaké finanční či majetkové podpory od svých rodičů? Vždyť pocházeli z dvou nejbohatších rodů ve Veroně. Od narození používali jen stříbrné lžičky a vše okolo nich jim zajišťovalo služebnictvo. Láska sice hory přenáší, ale tady by měla na zádech pěknou tíhu.
Abychom nepředvedli jen samé špatné dějové předlohy. Mohlo by se také stát, že utečou, narodí se jim dítě a to dovede jejich rodiče k rozumu, svolí k jejich návratu, zajistí jim bydlení a všichni budou jedna šťastná rodinka. Přeci jenom se rody usmířily po jejich smrti. Tak proč by takový zázrak nemohl svést i nový život?
Poslední možností je, že by jejich příběh naprosto ztratil svou hodnotu, jelikož bez sebevražd by nebylo žádné rodové usmíření, ani drama, které mu předcházelo. Jednoduše by nějak přežili v exilu. Zatímco rody by se dále nenáviděly, oni by žili běžný život v jiném koutu Itálie. A ve Veroně by byli zapomenuti. Takové manželství by nejspíše obnášelo pár manželských krizí a finančních těžkostí, ale kdo ví, možná by tohle všechno zvládli.
Jestli z tohoto příběhu a jeho možných scénářů plyne nějaké ponaučení, pak je to rozhodně to, že ne vždy se vyplatí věci uspěchat. Trpělivost růže přináší a tihle dva hrdinové na ně bohužel nedokázali počkat.
Pokud vás napadají jiné, veselejší, scénáře, rádi o nich uslyšíme.
Zdroj: autorský článek
