V dubnu probíhají zápisy na základní školy. Jistě si i vy pamatujete na svou základku a víte, jak dokáže ovlivnit nejenom dětství, ale celý život. Dnes přitom existuje více možností škol, a to se netýká pouze těch jazykových, lze zvolit i školy s alternativní formou známkování či s více individuálním přístupem. Jak ale zjistit, co je pro vaše dítě to pravé?
Občas může být těžké „nacítit se“ na vaše dítě. Ačkoliv jste spolu spojeni, každý jste jiný. To, že vy jste například extrovert a vaše dítě introvert, je teprve začátek. Můžete jinak přemýšlet, mít jiné preference a i jiné vnímání světa. Rozdílnou typologií rodičů a dětí se zabývala psycholožka Šárka Miková v úspěšné knize Teorie typů, která napomáhá vysvětlit rozdíly mezi rodiči a dětmi a pochopit, že některé věci děti nedělají naschvál, ale cítí to zkrátka jinak. „Náš mozek je automaticky přitahován k určitým činnostem a typům úkolů, zatímco v jiných nevidíme smysl. Některé děti například rády trénují to, co dobře znají („To je super, to znám, to už jsem párkrát dělal!“), zatímco jiné poté, co pochopily princip, nechtějí dál trénovat stejný typ úloh. Jiné typy dětí zase potřebují velmi konkrétní zadání, aby splnily úkol v souladu s očekáváním učitele, zatímco další přesné zadání včetně postupu svazuje, protože chtějí samy přijít na řešení a uplatnit svou kreativitu,“ vysvětluje. Tuto teorii je přitom velmi dobré zvážit i při volbě školy.
Existuje velké množství škol – kromě klasických spádových i Montessori (založeny na tom, že se dítě učí především tak, aby ho to bavilo) či Waldorfské (kromě intelektuálních dovedností rozvíjí u dětí i ty umělecké). Ovšem i u klasických základních škol záleží na tom, jaký přístup ze strany pedagogů se v nich prosazuje. Na to se můžete zeptat u zápisů či na dnech otevřených dveří, teď pojďte s námi zjistit, jaká výuka je dle Teorie typů vhodná pro vaše dítě. Pomohou nám s tím vrozené potřeby dítěte a vysvětlení autorky publikace Šárky Mikové.
„Těmto dětem vyhovuje strukturovaná výuka s jasným plánem. Od učitele očekávají, že bude konkrétní ve svých požadavcích a nebude měnit věci za pochodu. Potřebují přesné zadání – pokud je volné či málo konkrétní, dožadují se podrobností a upřesnění. Preferují úkoly, u nichž mohou použít osvědčené postupy, vyjít ze svých zkušeností. Při nutnosti hledat novou cestu k řešení problému cítí nejistotu,“ popisuje první typ potřeba výše zmíněná odbornice. Upozorňuje, že tyto děti se zároveň zajímají spíše o faktické vědy, rády pracují s informacemi a vyhledávají je ve zdrojích. K abstraktnímu učivu se musí propracovat skrze konkrétní příklady – potřebují začínat u toho, co vychází z jejich zkušeností.
„Tyto děti potřebují nejdřív praxi, pak teorii, například ve fyzice zapojit elektrický obvod bez návodu a z toho, jak funguje, vyvodit teorii. To, co nelze přímo dělat, je nutné alespoň vizualizovat, například v dějepisu pomocí filmů či historických komiksů a učivo vždy vztahovat k realitě – aby věděly, s čím v realitě učivo souvisí a kde ho mohou aktuálně prakticky využít. Pasivní poslouchání výkladu bez prostoru pro vlastní aktivitu vede k odpojení nebo hledání způsobu, jak se zabavit. Pro okolí ale „zlobí“,“ uvádí Miková.
Tyto děti přitahuje výuka, v níž mají příležitost aktivně zkoumat, vytvářet hypotézy a samy pátrat po vysvětleních. Rády se učí nové informace, nechtějí učivo opakovat a trénovat – pokud pochopily princip, chtějí jít dál. Výjimkou jsou případy, kdy je látka nezajímá nebo mají obavu ze selhání – pak do učení vkládají jen nezbytně nutné úsilí. Vyhovuje jim, když je prezentované učivo opřeno o fakta a logická zdůvodnění, která ale mnohdy zpochybní, aby samy prověřily jejich smysl.
„Tento typ dětí může zpochybňovat i autoritu učitele – pokud není v jejich očích dost odborník nebo neumí zaujmout. Pokud je téma zajímá, kladou otázky jdoucí do podstaty věcí a nespokojí se s povrchními odpověďmi – vyžadují logická a konzistentní vysvětlení. Při zadávání úkolu nemají rády příliš mnoho podrobných pokynů a pomoc, o kterou si samy neřekly,“ doplňuje Miková.
Těmto dětem svědčí výuka, ve které je prostor pro představivost a osobitá řešení, ale zároveň se dbá na laskavost a citlivou podporu ve vztazích. „Rády pracují kooperativně, sdílejí s ostatními své představy i hledají způsoby, jak by se všichni mohli zapojit. Jsou rády, když se do výuky zařazují aktivity vedoucí ke stmelování kolektivu, například co koho zajímá, co nedávno zažil či jak se aktuálně cítí. Zároveň jsou ale rády, když se učitel zajímá o ně osobně a všímá si jejich jedinečnosti – vyzdvihuje originalitu jejich nápadů nebo to, jak pečují o dobro dalších,“ vysvětluje poslední typ psycholožka, která má na svém kontu řadu knih věnující se typologii lidí.
Při zápisech je tedy dobré ptát se po tom, zda tyto potřeby dané školy splňují. Pokud se ovšem chcete dozvědět více o typu vašeho dítěte a jak k němu přistupovat nejenom volbou školy, nahlédněte do knihy Teorie typů.
autorský článek, vyjádření psycholožky Šárky Mikové
