Jak víra v osud ovlivňuje psychiku lidí a celkově jejich fungování

Jistě jste se také někdy setkali s řečmi typu, „tak to tak asi mělo být“, „vše se děje z nějakého důvodu“, „z toho se máš naučit nějakou lekci“. Nebo jste možná těmi, kdo je používá. Máme pro vás ovšem zjištění, která vás donutí víru v osud přehodnotit.

Člověk by si řekl, že se těmto lidem žije skvěle, když věří, že všechno nakonec dobře dopadne, jelikož to vesmír, či Bůh, zařídí. Ale ono to tak úplně není. Ne všichni totiž věří, že vše bude dobré. A pokud se vám delší dobu nedaří (taková období zkrátka jsou), pak to může vést naopak k frustraci.

To ukázala nová studie vědců z Univerzity v Bathu, kteří zjistili, že lidé, kteří věří, že náhody neexistují a že štěstí je vnější účelový jev, jsou častěji úzkostní a neurotičtí. Zato lidé, kteří měli za to, že se okolnosti zkrátka dobře sešly, a proto se jim dařilo, byli celkově více spokojení. Lidé iracionálně věřící, že štěstí je součástí jejich osudu, přitom měli více pesimističtější a negativnější povahu. Naopak lidé, kteří v osud nevěřili, byli více objektivnější, kladli důraz na logiku a celkově byli ve svém životě více vděční.

Podle studie Sociology of Religion přitom třetina Američanů věří na osud, tedy že je jejich život již naplánovaný a oni s tím nemohou nic dělat. Osud podle nich ovlivňuje jejich osobní záležitosti, ale i například povýšení v práci či pokuty za překročení rychlosti.

K víře v osud se člověk přikloní velmi snadno. Jednoduše chce mít vysvětlení pro to, proč se mu nedaří, nebo proč mu něco nejde. A osud mu pomáhá i vyhnout se volbě při rozhodování, jelikož věří, že na jeho volbě nezáleží, protože nemůže ovlivnit výsledek.

Tento přístup k osudu ovšem není úplně ten nejšťastnější, jelikož to člověka zcela zbavuje odpovědnosti za jeho činy. Lidé se pak stanou jednak vězni svých myslí a druhak to může vést k jednání, které může mít negativní dopady i na ostatní. Dvě studie publikované v časopise Psychological Science například zjistily, že lidé, kteří věřili na osud, měli během voleb větší problém s výběrem kandidátů, který nakonec uzavřeli s tím, že „vše dopadne tak, jak má“. V životě ale všichni musí dělat mnoho obtížných rozhodnutí a hledání výmluv, jak se jim vyhnout, jim brání v rozvoji emoční zralosti nezbytné k pohodlnému vypořádání se s nejednoznačností.

Tím nechceme tvrdit, že je víra v osud zcela špatná, jen je potřeba ji brát s rezervou a přistupovat k ní s mírou. Uznání osudu nemusí nutně vést lidi k přesvědčení, že jejich činy jsou irelevantní. Může je přimět přijmout, že mají určité omezené možnosti, ale že mohou svůj osud oni sami ovlivnit. Odborníci doporučují smýšlet o sobě jako o autonomních jedincích a o vyšší síle jako o podporovateli, společníkovi či důvěrnému spolutvůrci vašeho života.