Životní styl
Jak se přestat porovnávat s ostatními? Pomůže vám japonský koncept oubaitori
Už od dětských let jsme vystaveni porovnávání. Někdo se porovnává s kamarády, jiný se spolužáky nebo sourozenci. Ani v dospělosti si od porovnávání neodpočineme, a tak se čas od času srovnáváme s vrstevníky, celebritami nebo (ne)známými lidmi na sociálních sítích. Pokud cítíte, že jste uvízli v pasti porovnávání, pak do svého života přizvěte japonský idiom oubaitori.
Kdo se nikdy neporovnal s jiným člověkem, ať hodí kamenem! Ať už jste v dětství porovnávali své známky se spolužákovými, svůj sportovní výkon s výkonem vašeho spoluhráče nebo přístup rodičů k vám a k sourozencům, pokaždé jste zabrousili na tenký led plný pochybností, porovnávání a možná i lehčí závisti. Bohužel, z porovnávání člověk nevyroste, a tak je pravděpodobné, že se i v dospělosti srovnáváte s vašimi kolegy, kamarády nebo již zmíněnými sourozenci.
Porovnávání neblaze nahrávají také sociální sítě, které nám dávají nahlédnout do života přátel, celebrit a influencerů. Není divu, že v takové společnosti člověk rychle zapomene na to, že sociální sítě nezrcadlí reálný svět, nýbrž nabízí alternativní realitu plnou filtrů, naaranžovaných fotek a úsměvů, které nemusí vycházet od srdce. Následně už jste jenom krůček od toho, aby se porovnávání stalo součástí vašeho každodenního života a ovlivňovalo vaši psychickou pohodu.
Japonská zbraň proti porovnávání se
Pandemie koronaviru byla přímo živnou půdou pro porovnávání se. Řeč je především o první vlně, během které většina lidí naplno sportovala, šila roušky, dobrovolničila, učila se nový jazyk, pekla chléb nebo alespoň skořicové šneky. Pokud jste k těmto lidem nepatřili, pravděpodobně jste se s nimi alespoň porovnávali a zjišťovali, proč nesdílíte všudypřítomnou motivaci k tvoření, pečení nebo šití. A právě v tomto období si čím dál tím více laiků i odborníků začalo uvědomovat, jak porovnávání, které je často podpořeno zmiňovanými sociálními sítěmi, může negativním způsobem působit na náš život. I proto je nejvyšší čas přizvat do svého života japonský koncept s názvem oubaitori.
Podle Yamato Magazine můžeme oubaitori vnímat jako koncept, který odkazuje ke čtyřem stromům kvetoucím na jaře, konkrétně ke třešni, švestce, meruňce a broskvi. „Každý strom kvete ve svém vlastním čase a připomíná, že každý je pánem své životní cesty,“ píše Yamato. Jednoduše řečeno oubaitori znamená, že by se lidé neměli porovnávat s ostatními, ale namísto toho by si měli vážit svých jedinečných vlastností a soustředit se na osobní růst. „Nespěchejte tam, kam si myslíte, že musíte být. Neexistuje žádná přímá cesta životem a oubaitori je užitečnou připomínkou toho, že bychom neměli být pod tlakem spolčenosti,“ dodává Yamato. I když to není jednoduché, snažte se na myšlenku oubaitori vzpomenout pokaždé, když začnete svůj život porovnávat se životem ostatních.
Oubaitori v praxi
Japonské oubaitori nezůstává pouze u slov. Tento koncept moc dobře ví, že nejdůležitější je praxe, tedy praktické využití slova v reálném života. I proto psychoterapeut Ruairí Stewart navrhl pět pravidel, která vám se začleněním oubaitori do běžného života pomohou.
1. Buďte k sobě laskaví
Možná jste si sami všimli, že během porovnávání se s ostatními, vedeme vnitřní dialog. Většinou se do naší mysli plíživými kroky dostanou nepříjemná slova plná negace a kritiky. „Takové myšlenky vám ale s ničím nepomohou, naopak jsou velmi sebekritické a znevažující,“ varuje psychoterapeut Stewart. V ideálním případě je rychle zažeňte do kouta a nahraďte je pozitivními slovy chvály a podpory. Postupem času se naučíte negativní myšlenky rychle odfiltrovat, a tudíž se frekvence porovnávání sníží.
2. Nepodrážejte své úspěchy
Ruku na srdce, každý člověk ve svém životě udělal něco, na co může být hrdý. Pravdou ale zůstává, že ve společnosti přátel nebo známých máme tendenci mluvit pouze o tom, co se nám nepovedlo, co jsme pokazili nebo čeho jsme nedosáhli. Ani tato přehnaná sebekritika není nejlepším lékem na porovnávání se. Zkuste si při příští konverzaci s přáteli odpustit sebemrskačské poznámky, a naopak se zaměřte na věci, na které jste doopravdy pyšní. I jedna malá pochvala se počítá!
3. Nesledujte účty, které vám nic nepřináší
Patříte k aktivním uživatelům sociálních sítí? Pak si zkuste udělat menší „čistku“ profilů, které sledujete. Pokud je váš Instagram plný účtů, které vám reálně nic nepřinášejí a maximálně vedou k tomu, že se s daným člověkem porovnáváte, pak směle stiskněte tlačítko „zrušit sledování“. Naopak si hýčkejte profily, které vám dodávají radost a motivaci k osobnímu růstu.
4. Připomínejte si, že neznáte životní cestu ostatních
Sledujete úspěšného influencera, který si užívá luxusní dovolené, disponuje bytem v centru města a dostává pozvánky na jednu společenskou akci za druhou? Není divu, že si v takový moment říkáte, jak je možné, že vy chodíte do práce od nevidím do nevidím a nemáte ani setinku z toho, co má on. Opět ale myslete na to, že neznáte jeho životní cestu, nevíte, co za jeho úspěchem stojí, a především nemáte ponětí o tom, čím vším si daný člověk prošel. Naopak věnujte veškerou svou pozornost své životní cestě, a především tomu, abyste cítili vnitřní spokojenost. Na ničem jiném totiž nezáleží.
5. Vytvořte si deník vděčnosti
Během dne se nám nepovede mnoho věcí. Od vylitého čaje, nedoběhnuté tramvaje až po spálenou večeři. To všechno jsou momenty, na které nás mozek upozorňuje a nenápadně nám říká, že něco není v pořádku. Jakmile jde o hezké chvíle a pozitivní události, náš mozek zarytě mlčí. Není divu, takové chvíle ho neohrožují, a tak nemá sebemenší potřebu se o ně zajímat. Pokud ale mozek dokážete obelstít, zjistíte, že váš život možná není jenom černý nebo šedivý. A právě s touto lstí vám pomůže deník vděčnosti!
Deník vděčnosti funguje na jednoduchém principu. Vezměte si obyčejný sešit, do kterého si pravidelně každý den zapisujte tři věci, za které jste vděční. Je jedno, zda jste vděční za dobrou kávu, která vám „bodla“, nebo za společnou večeři se svým partnerem. Vděčnost nezná mezí, a tak si do deníku můžete zapsat opravdu cokoliv, co vám daný den vykouzlilo úsměv na tváři.