Svátky jsou už zase za dveřmi. Zatímco vaše děti touhle dobou asi počítají každý den, který do nich zbývá, vy možná také nemůžete dospat. Hrůzou. Řada z nás má Vánoce spojené se stresem, rozpory s členy užší i vzdálenější rodiny a spoustou nepříjemných prohřešků, z nichž je všudypřítomné přejídání asi tím nejméně závažným. Co s tím?
Jedna stará buddhistická moudrost říká, že za veškeré naše utrpení může rozdíl mezi očekáváním a realitou. A od Vánoc máme očekávání opravdu veliká, vlastně už od malička. Stejně tak máme s Vánocemi spojeno i spoustu zklamání – nejdřív se nám začalo stávat, že jsme nedostávali dárky, co jsme si přáli, následně jsme zjistili, že Ježíšek vůbec neexistuje, pak přestaly Vánoce v řadě částí republiky odpovídat legendárním zasněženým obrazům Josefa Lady. No a teď v dospělosti pro spoustu z nás přestaly být i oněmi vysněnými svátky „klidu a pohody“.
Co čert nechtěl, teď už svátky zase klepou na dveře. První rozladění přichází mnohem dřív, než do Vánoc začneme zakomponovávat další členy naší současné rodiny. Vánoce jsou tak připomenutím minulých bolístek, kterých navíc postupně přibývá. A my si každý rok tolik přejeme, aby to letos bylo jinak! Často přitom máme hypotézu, jak to zařídit – koupit dřív dárky, upéct cukroví už začátkem prosince, zahájit s předstihem úklid, vzít si volno pár dní před svátky... Když pak něco z toho náhodou nevyjde, začíná to být s Vánocemi najednou na pováženou ještě dřív, než vůbec začaly.
A tak se zaklapnutím dveří za Mikulášem, čertem a andělem začíná rapidně vzrůstat tlak v našem pomyslném papiňáku, pod kterým každý další den přitopí davy lidí v obchodech, plná parkoviště aut, tuny fotek vysmátých lidí na Facebooku a Instagramu z nejrůznějších malebných adventních trhů po Evropě, vysmátá kolegyně, co celý rok hubla na Vánoce, aby si mohla letos „pořádně dopřát“, i ta ženská z účtárny, co má všechny dárky nakoupené už od srpna. No jo, dárky! Jestlipak se budou našim milovaným líbit? Navíc, kdo má pořád vymýšlet nové a nové dárky, hlavně pro partnera, který už „všechno má“ a „nic nepotřebuje“.
Ať už výsledek bude jakýkoli, před štědrovečerní večeří, kdy obvykle vánoční stres a hádky dosáhnou maxima, se to asi nedozvíte. A tak v papiňáku roste tlak. Co v papiňáku, přesnější by byl obraz takového toho „filmového“ bytu naplněného unikajícím plynem, kdy stačí jedna jiskřička a celý dům je srovnán se zemí. A že těch jiskřiček bude kolem vás každý den dost, a to nejen doma.
A pak přicházejí dva hlavní momenty Vánoc. Večer V neboli štědrovečerní večeře doplněná o rozbalování dárků a návštěva N neboli rodinné návštěvy a další „oslavy“ Vánoc u jedněch a druhých rodičů či prarodičů. Tam se obvykle kombinuje štědrovečerní dárkové napětí s oblíbeným kvízem: „Copak? Tobě to nechutná, že nechceš přidat?“ doplněným o zkoušku přežití: „Vezmi si ještě trochu!“
Jednoduchá možnost, jak ze všeho vybruslit, vás už asi napadla. Řada lidí na Vánoce sbalí nejužší rodinu a odlétá do teplých krajin, pryč od zbytku rodiny a vánočního shonu. To však není optimální řešení. Vánoce jsou v našich končinách považovány za čas, který tráví rodina pospolu, což samozřejmě komplikuje realizaci „ideálních svátků“, neb ostatní členové rodiny mají obvykle jiné představy o tom, jak by jejich Vánoce měly probíhat.
Proto bude potřeba se domluvit, užitečným krokem může být uzavírání kompromisů. Teď nemám na mysli společný kompromis s jednotlivými členy rodiny, jako spíš kompromis s vaší vlastní ideální představou. Taky nezapomínejte, že každý člen rodiny by měl mít o Vánocích právo na jednu opravdu důležitou věc – ať je to sledování pohádky v televizi, sáňkování na horách, společná procházka večerním městem, či cokoli jiného. A i když vás to nebude zajímat ani bavit, můžete to přece pro daného člena rodiny udělat jako dárek. Vždyť ty se o Vánocích dávají, ne?
Jaké si to uděláte, takové to budete mít, jak se říkává. Jen možná taková rada na závěr – buďte sami k sobě v tomto ohledu shovívaví. Čím míň toho budete „muset“, tím nižší bude tlak v papiňáku a tím větší bude vaše kapacita pro empatické a láskyplné přijímání přetlaku zbylých papiňáků ve vaší rodině. A když se z některého z nich začne dmout pára pod tlakem, zkuste se na chvíli vžít do jeho kůže. A snížit teplotu pod hrncem nějakým vlídným slovem.
O autorovi:
Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami a často pomáhá lidem měnit jejich scénáře a napravovat hříchy jejich rodičů. Je autorem blogu Je čas na změnu a čas od času pořádá semináře pro veřejnost o ženskosti, životní harmonii i dalších tématech.
