Covid zatřásl s kdečím. Včetně životních konceptů. Před covidem to bylo samé: Buď pozitivní! Nech si ty negace! A teď? Jsem vysoce citlivá, musím pryč od toxických lidí! Za poslední tři roky většina z nás nějakým způsobem zkřehla. Do pozitivního myšlení máme daleko a k frustraci a tzv. toxicitě blízko.
A do toho Vánoce. Svátky klidu, míru a pokoje. Dejte pokoj! Práce, Ježíšek, domácnost, cukrovíčko, nakoupit, děti, péče o rodiče, vytvořit harmonogram svátků, myslet na všechny a na všechno, roztleskávat partnerovy chandry a cítit se u toho všeho jako jiskřivá hvězdice?
To je samozřejmě sci-fi. I když u každého bodu ubereme, pořád je to na jednu ženu až až. My Češky totiž máme v DNA jednu sebemrskačskou ujetost, které se říká - uštvání se. To je podle našich vnitřních měřítek velmi pozitivní vlastnost, díky které se z nás stanou negativistické semetriky, než bys řekl švec.
Nebudeme vám tvrdit, že pozitivní náhled na život nepřináší žádné reálné přínosy, a že jde jen o výplod motivačních příruček novodobých koučů. Samozřejmě, že to, že myslíme optimisticky, nám může zlepšit fyzické i psychické zdraví i mezilidské vztahy.
Na Mrakomora moc lidí trpělivost nemá, až takhle fabulovat nemá cenu. Kromě toho pozitivní myšlení zabraňuje vzniku hypertenze a zvyšuje sebevědomí. Taky pochopitelně umí zatočit s depresí a úzkostmi. A pokud myslet pozitivně nejde tak nějak přirozeně, prý stačí vědomá snaha, odhodlání a trénink. Trénink? Není už ale tohle všechno protimluv? Nevytváříme tlakem na sebe paradoxně právě tu “depku” a úzkost?
Co dělat, když nám pozitivno nejde přirozeně, z hloubi duše? Když máme tak naloženo, že holt nejsme vlídní, usměvaví laskavci? Hlavně se tím netrapte a šetřete energii na přežití. A jak se nezbláznit z toho, co radí pozitivní psychologie v kontrastu toho, co cítíme ve skutečnosti my? Zapojte selský rozum, srdce a své opravdové potřeby bez ohledu na to, co na to řeknou druzí.
Lidé, kteří umí vidět sklenici z půlky plnou, mají pár svých přesvědčení: Třeba to, že všechno zlé je pro něco dobré (berlička, aby optimista přežil), nebo že máte žít teď a tady (nejsem Dalajláma), protože vaše negativní myšlenky se zpravidla týkají událostí, které se staly, nebo strachu z těch, o kterých si myslíte, že se stanou. Také často mluví o sebelásce, vlastních potřebách a přijetí pokory do svého života.
Všechno to zní krásně učebnicově, ale v životě jsou skutečné pocity a potřeby často na hony vzdálené od motivačních instagramových účtů. Nedovolení člověku (ještě hůř - nedovolení si) být sám sebou a potlačování opravdových emocí vede spíš k řadě dlouhodobých psychických problémů, než ke štěstíčku... Prostě a jednoduše: Neterorizujme se ještě pozitivním myšlením, pokud jsme v loji. Věřme ale, že zase nastane čas, kdy budeme skákat přes kaluže. A jak přežít do té doby? Pusťte si třeba Kurz negativního myšlení. Ten by mohl na chvíli pomoct!
autorský článek
