„No, já nevím, možná se pletu.“ „Nejspíš jsem to špatně pochopil/a.“ „Máš pravdu, to já to zase zvoral/a.“ Máte tendence říkat si věty podobného typu často? Pak sami sebe mučíte. A to může vést časem k uvíznutí v toxických vztazích či psychickým problémům. Existují ovšem způsoby, jak se s tím vypořádat.
O gaslightingu jste nejspíš už někdy slyšeli. Jedná se o fenomén, který je formou psychické manipulace a se kterým se můžete setkat v práci, v partnerských vztazích, ale i v rodině. Nastává, když se pachatel snaží vyvolat ve své oběti pochybnosti, což vede k tomu, že začne zpochybňovat svou paměť, realitu i svůj zdravý rozum. To vše kvůli tomu, aby ji ovládl. Může vypadat například tak, že vyprávíte, co se vám stalo na výletě s vaším protějškem minulý týden, ale on poté řekne, že takhle to vůbec nebylo a váš příběh převypráví docela jinak. Jednoduše zpochybní vaši verzi události.
Výraz gaslighting se proslavil filmem Gaslight, který vyšel v roce 1944. Ve snímku se novomanželé Antonovi odstěhují do domu, ve kterém se postupem času začnou ozývat zvláštní zvuky a mizet nejrůznější předměty. Jak se ale ukáže, nestojí za tím žádný duch či jiné strašidlo, ale manžel Gregory, který chce svou manželku Paulu připravit o rozum a shrábnout veškerý majetek. Obviňuje choť z chybějících věcí, až ona sama začne pochybovat o svém vědomí.
Říkáte si, proč by si tohle někdo dobrovolně působil? Obvykle to nedělá schválně. Gaslighting pochází z vnitřního kritického hlasu, který vás nutí zpochybňovat vaši realitu a který je důsledkem toho, že o sobě člověk příliš pochybuje a nemá dostatek sebevědomí. Může to způsobit, že budete ignorovat své emoce nebo názory, když se to bude stávat častěji.
Běžně se to může stát, když jste ve skupině, kde jste si nejistí, například v novém pracovním kolektivu. Něco navrhnete s tím, že máte v hlavě, že je to dobrý nápad, ale jakmile to někdo jiný zpochybní, otočíte s tím, že mají pravdu, že to je hrozný nápad a ještě se za to omluvíte. Dále k tomu může přispět setkání protichůdných informací. Například pokud je k vám váš partner chvílemi dost krutý, zejména doma, ale jindy velice milý. Můžete si jeho jednání obhajovat tím, že mu nerozumíte, špatně si to pamatujete, nebo že jste prostě přecitlivělí. A v neposlední řadě se může jednat i o to, že je realita člověka příliš nepříjemná na to, aby ji uznal. To je běžné u násilných a traumatických vztahů. Například pokud na vás rodiče používali fyzické násilí, když jste byli dětmi, a výrazně vás to poznamenalo, můžete se teď gaslightingovat tím, že říkáte „nebylo tak zas tak hrozné“ či „lidé to mají horší“.
Pokud člověk sám sebe delší dobu gaslightinguje, vede to nejen k neustálému snižování svého vlastního sebevědomí. Může to mít za důsledek i potlačení sebe samého, s čímž jsou často spojeny psychické problémy, a může to vést i k uvíznutí v toxických vztazích.
Existuje ovšem několik způsobů, jak se s ním vypořádat.
Uvědomte si, že je to váš vzorec chování. Není to o hanbě nebo vině, ale o uznání něčeho, co máte tendenci dělat, takže můžete učinit kroky k tomu, abyste to změnili. Nemůžete změnit něco, co si nepřiznáte.
Udělejte si čas na procvičování afirmací a zlepšení svého sebeuvědomění. Když se přistihnete, že říkáte věci jako „no, možná jsem jen příliš citlivý/á, přehnal/a jsem to a vyložil/a jsem si to špatně“, mějte v hlavně připravené pozitivní afirmace, neboli potvrzování pravdy. Můžete být citliví, ale to neznamená, že si věci pamatujete špatně.
Pracujte na zlepšení sebevědomí, což pomůže snížit váš kritický vnitřní hlas. Procvičte mluvení o své realitě v každé oblasti svého života. Pokud na vás sestra bezdůvodně vyštěkla, zopakujte si to v hlavě cestou domů: „Vyštěkla na mě z ničeho nic, ne kvůli tomu, že jsem hrozný/á a provokoval/a jsem ji.“ Může to znít hloupě, ale pomůže vám to postavit se vašemu vnitřnímu kritickému hlasu, který chce vaši realitu zpochybnit a říct, že si to představujete nebo přeháníte.
psychologytoday.com
