Pověstné night cluby se svítícími cedulemi ve tvaru srdcí a ženských siluet jsou v úpadku už desítky let, stále ale existují, a v centru hlavního města je najdete v podstatě na každém rohu. Ačkoliv jejich provoz v naší zemi není legální, fungují jako soukromé provozy ve formě wellness klubů, barů, masážních salonů, kabaretů a strip barů. Realita pražských nevěstinců není ani zdaleka tak sexy jako Padesát odstínů šedi…
Petra pracovala v pražském night clubu na Vinohradech od roku 2012 do 2019. Nejprve jako barmanka, později v roli manažerky. “Přicházely sem slečny z různých koutů České republiky, Slovenska, Ruska, Ukrajiny a někdy i Afroameričanky. Jezdil sem třeba z Moravy, přijely na víkend, strávily v clubu dva dny nepřetržitě, vydělaly potřebné peníze a odjely domu. Pro tyhle případy byly k dispozici ještě tři byty nad klubem. Střídalo se tu celkově 70 až 100 žen, na jedné noční směně jich bylo vždy okolo 30,” vysvětluje Petra.
Sexuální práce se v posledních letech odehrává hlavně v soukromých bytech, fungují eskortní služby, kdy se ženy za klienty přesouvají do bytů. Fenoménem je online prostor a pandemie tento trend ještě zrychlila. Cluby jsou ale na trhu se sexem stále stabilním hráčem. Petra má z clubu jinou zkušenost: ”Ženy, které v clubu pracovaly, nerady jezdily na eskorty k zákazníkům domů, neměly tam totiž bezpečnostní ochranku tak jako v clubu. Stávalo se, že muž nebyl na domluveném místě sám, ale s dalšími muži, nebo se choval agresivně. A co potom s tím?”
Násilí je pochopitelně velké téma i v clubech, kde hraje všude nahlas hudba a ženský křik není slyšet.: “Na pokojích byla záchranná tlačítka schovaná pod postelemi, po jejich stisknutí se zapnul alarm s číslem pokoje a barmanka spolu s ochrankou věděli, kam běžet… Alarm jsem zažila mnohokrát ale jen jednou šlo opravdu o život. Muž začal jednu z žen agresivně škrtit. Navíc některé pokoje byly až v druhém patře, tam jsme museli vyběhnout po schodech. Další násilné situace vznikaly v situacích, kdy byl klient ve sprše a žena ho okradla o peníze.”
Závislost na alkoholu a dalších návykových látkách je v tomhle prostředí bohužel běžnou realitou. “Poznala jsem spousty žen, které začaly například přes dýmku kouřit pervitin, hodně pily a braly další drogy. Některé jsem musela odvést do nemocnice nebo na psychiatrii.” Petra se v prostředí clubu setkala tváří v tvář i fyzickému sebepoškozování. Při fyzické bolesti vyloučí mozek opioidy pro její zmírnění. Při vysoké míře vyloučení těchto látek se člověk může dostat do stavu, který je podobný reakci na některé omamné látky. Pokud se tak děje opakovaně, vytvoří se neuronová vazba a sebepoškozování se stává návykovým. “Jednou mi z pokoje na bar zavolal zákazník, že opouští pokoj, ať tam někoho rychle pošleme. Šla jsem nahoru po schodech a všude po pokoji byla krev a sklo z rozbitých sklenic. Žena seděla ve sprše, která je na pokojích takovým otevřeným prostorem, nahlas se smála, drtila rukama sklo a roztírala si ho do stehen.”
Zákazníci v pražském nightclubu na Vinohradech se podle Petry dají rozdělit do několika kategorií. První jsou cizinci, kteří přijeli jako turisti do Prahy. Druzí jsou Češi, kteří přichází přibližně jednou za měsíc a personál clubu je dobře zná. Třetí skupina, méně početná, ale pro finanční příjem clubu nejvýznamnější, jsou Češi a cizinci žijící v České republice, kteří vydělávají velké peníze a jsou stálými zákazníky: ”Přijdou a hned mezi dveřmi dají každému 2000 Kč do ruky. Když jim peníze dojdou, pošlou někoho z personálu do bankomatu pro 150 000 Kč a tohle ještě třikrát zopakují. Dýška se pak za jednu směnu vyšplhají třeba k 30 000 Kč. Péče o ně je pro personál dost náročná, často jsou v klubu dlouhé hodiny nebo i dny, klub je totiž otevřený non stop. Buďto nespí nebo se vyspí za plnou cenu v klubu,“ vysvětluje Petra a dodává, že početnější jsou zákazníci, kteří se drží více při zemi, ale i tak dokážou za jednu směnu v clubu utratit 50 000 až 70 000 tisíc. Do clubu chodí i veřejně známé osobnosti, třeba herci nebo politici.
V českém sexbyznysu pracuje podle dat neziskových organizací 10 až 13 tisíc žen. Většina z nich se sexuální práci věnuje kvůli sociálně motivovaným důvodům, patří sem tíživá finanční situace ve formě dluhů a exekuce, nedostačující měsíční rozpočet pro zajištění rodiny a mnohdy jsou tyto ženy také samoživitelkami. Ve většině evropských zemí je sexbyznys regulovaným pracovním odvětvím, v České republice tomu tak není. Cluby, které poskytují sexuální služby za peníze navštěvují taky lidé s fyzickou či mentální indispozicí. Za zdmi tzv. nevěstinců, ve světě neziskových organizací, se dostupnou sexuální asistencí pro lidi s fyzickým či mentálním postižením zabývá organizace Freya. Zdravotní testy na pohlavní nemoci a další důležité nástroje pomoci a podpory poskytuje sexuálním pracovnicím (i pracovníkům) v České republice nezisková organizace Rozkoš bez rizika.
Feromon je pravidelný cyklus o společenských tabu. Je pro všechny, kteří sdílejí pocit, že některá témata stále nejsou dost vidět a slyšet. Čekají vás reportáže a rozhovory s odborníky a zasvěcenými osobnostmi. Feromon vytváří redaktorka a manažerka komunikace Kateřina Johana Pekárková v synergii s Marianne.
Vizuál: Jitka Ribárová
autorský
