FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Kurzy vaření, pečení, smažení aneb nová forma důchodového zabezpečenÍ
Ne, opravdu jsem je neabsolvovala já. S klasikou, kterou mám léty zvládnutou, si vystačím. Ovšem dcera se vydala na kurzy cukrařiny a vaření – a i kdybych neuměla ani vajíčko natvrdo, mám vystaráno. Viki se o mě postará. Navíc se mi v hlavě rodí plán – mohla bych ji pronajímat stejně šikovným kuchařkám, jako jsem já.
Je zajímavé sledovat, jak každého na světě baví něco jiného. Já kupříkladu ráda čtu. Troufám si říci, že mi to i jde... Kamarádka běhá - rychle. Jiná se kroutí u tyče a trénuje pole dance, efektně i efektivně. Asi. Moje děti už také mají poměrně jasno, co je těší. Anička bude pracovat s koňmi, Barunka reprezentovat republiku ve florbalu a Viki? Ta bude cukrářkou, nebo záchranářkou. Zatím nemá úplně jasno, ale k variantě dvě má celkem zdatně našlápnuto.
Během prázdnin bylo třeba umístit děti alespoň na nějaký příměstský tábor a občas taky pracovat. Starší dcery měly jasno, na soustředění, kde se mohou věnovat svým zálibám, jezdí pravidelně. Viki jsem našla, úplnou náhodou, i když náhody se přece nedějí, kurz vaření a pečení v Mezinárodní akademii pečení a vaření. Absolvovala Český týden (na počátku léta), během kterého se naučila svíčkovou, rajskou, bábovku i kynuté těsto a další dobroty – a mě došlo, že mě v kuchyni už velmi převyšuje. Navíc mi dokázala, že takové to moje vaření stylem: „Přiměřeně, přiměřeně – hlavně rychle“, je nesmysl. Ani panu králi s jeho rádcem se to v pohádce nevyplatilo a jak i pan Pohlreich tvrdí, jediná disciplína, při které mají smysl gramáže, je právě cukrařina. Viki si odváží, odměří – a bábovka je jako z partesu. Stejně tak věnečky, buchty…
Pozor, pořád jsem ještě nevstřebala, jak šikovnou dceru mám, když tu na konci prázdnin se totiž do stejného ústavu vydala (neb si to vydupala navzdory jiným plánům) na Francouzský týden. Obohatila svoji nabídku o crépes, mousse, makronky, pusinky, croissant umí připravit, stejně jako Croque mademoiselle…
Touží po vlastním rondonu, do školy se vrátit nechce a na internetu zkoumá, kdy se bude v Akademii konat další kurz. Mám za úkol koupit velký kuchyňský mixer, cukrářský sáček, speciální cosi, čehož název jsem už zapomněla.
Viki je v kuchyni neustále. Vaří, míchá a peče. Asi tak nějak, si představuju já jako laik, se rodí vášeň pro kuchyni. Ta mě minula velkým obloukem, ovšem mám někoho, kdo se o mě postará. Dnes, zítra na stará kolena. Záchranářství je momentálně na vedlejší koleji, i když je fakt, že mojí kamarádce, která se vyplakávala z rozchodu u nás na pohovce, zachránily život crépes Suzette. Made by Viki…
Kdyby práce dětí v Česku nebyla trestná, asi bych dceru začala pronajímat – na přípravu dobrot také u vás doma. V každém případě je už dnes jasné, že se z kuchyně odstěhuju nadobro a předám jí vařečku velitele. Nemá cenu snažit se překonat mistra. Natolik soudná jsem.
A z pohovky, nebo od počítače si budu mnout ruce a špitat si: „To se musí podporovat, to se musí podporovat…“ Nikoliv z čistě sobeckých důvodů, ale především proto, že každý by měl v životě dělat, co ho baví. Viki má našlápnuto, tak snad ji to vyjde… Ve finále – voňavá a pořád plná kuchyně je jen vedlejším produktem. Láska k řemeslu, to je oč tu běží.
Čtete rádi fejetony Kláry Kotábové? Zaregistrujte se do našeho nového Marianne Klubu, kam Klára pravidelně přispívá svými články. Registrovat se můžete zde.
ČTĚTE TAKÉ:
FEJETON KLÁRY KOTÁBOVÉ: Jaký úkol má učitel?
