Kupujeme si trička z bio bavlny, kávu pijeme z recyklovatelných kelímků a namísto klasického hamburgera si dopřejeme rostlinný burger, díky kterému nemáme výčitky ze skleníkových plynů. Doopravdy jsou ale zmíněné a námi zakoupené produkty ekologické? A jak často firmy bruslí na tenkém ledě greenwashingu?
Poslední roky se nesou ve znamení enviromentálního procitnutí. Chápeme, že třídění odpadu je nezbytné, snažíme se neplýtvat jídlem a v obchodech pokukujeme po produktech s nálepkou eko a bio. Už z hodin ekonomie ale víme, že kde je poptávka, tam roste také nabídka. A tak nám velké obchodní řetězce či firmy předhazují své ekologické závazky, krmí nás „bio“ produkty a představuje velké udržitelné akce. Co naplat, že jejich ekologické produkty připluly do Evropy ve velkých kontejnerech z Asie, kde je ve špatných podmínkách a za minimální mzdu vyrobili Asiaté.
Pokud jste si tedy libovali, že čím dál tím více společností myslí zeleně, pak vás bohužel musíme zklamat. Pravdou totiž zůstává, že čím dál tím více společností pouze využívá marketingové strategie s názvem greenwashing. Pod tímto pojmem si představte dezinformační snahy, jejichž cílem je přesvědčit zákazníka o tom, že se společnost stará o životní prostředí. Ve skutečnosti ale o životní prostřední zájem nemá, v horším případě mu svým provozem dokonce škodí.
Kolikrát už jste v televizní reklamě zaslechli výraz nulový dopad na planetu? A kdy naposledy jste viděli slogan k produktu, který se pyšnil tím, že je bez plastu? I když to není jednoduché, zkuste k podobným reklamám přistupovat kriticky. Doopravdy může existovat produkt, který nemá žádný dopad na životní prostředí? A lze považovat výrobek za bezplastový i v momentě, kdy je balen do plastového obalu? Některé termíny spojené se životním prostředím sice krásně znějí, avšak k realitě mají opravdu daleko.
Nedávná studie Evropské komise si dokonce posvítila na 344 sloganů na webových stránkách, které se oháněly odpovědností k životnímu prostředí. Výsledkem bylo, že více než polovina neobsahovala dostatečné informace podporující jejich přesnost, v 37 % případů byla použita neurčitá tvrzení jako vědomé, ekologické nebo udržitelné a v 59 % nebyly poskytnuty žádné dostupné důkazy na podporu sloganů. Téměř jedna ze dvou informací byla nepravdivá nebo zavádějící.
Bohužel, neexistuje jednotné měřítko, díky kterému bychom odhadli, zda firmy záměrně pracují s greenwashingem. Přesto najdeme několik ukazatelů, které leckdy na greenwashing poukážou. V první řadě jde o nadužívání slov zaměřených na ekologii. Pokud značka neustále opakuje svou ekologickou misi, hovoří o nulových emisích, slibuje eko-efektivitu a ohání se tím, že je ekofriendly, pak bychom měli zpozornět.
Stejně tak si musíme uvědomit, že ani populární slovo udržitelnost nezaručuje, že je výrobek ekologický. Jezdit v autě po babičce sice svým způsobem je udržitelné, ale rozhodně to není zelné! Ani nákupními řetězci oblíbené papírové tašky nejsou ideálním ekologickým řešením. Vždyť při výrobě papírové tašky se spotřebuje nejen čtyřikrát více vody, než při výrobě tašky plastové, a také vzniká více emisí. Pokud se tedy firmy holedbají tím, že používají papírové tašky, pak je důležité, aby jednu tašku využily minimálně třikrát za sebou.
Samozřejmě nelze všechny firmy házet do jednoho pytle. Některé možná pracují s greenwashingem záměrně, jiné s ekologickou rétorikou pracují nešťastně. Důležité je pouze to, aby nám podobné společnosti dlouhodobě nevěšely ekologické bulíky na nos a nedělaly ze sebe zelené spasitele.
