Narodila se v intelektuální rodině, toužila po kariéře pianistky a kvůli lásce odcestovala z rodné země. Jaký byl život Charlotty Garrigue Masarykové, první dámy Československé republiky, která svou funkci nikdy nemohla plně vykonávat.
Charlotta měla podle rodokmenu z otcovy strany aristokratický původ. Její předkové byli ze šlechtických a obchodních kruhů, které vedly až k francouzskému králi Ludvíkovi IX. Svatému. Předkové Charlotty z matčiny strany přijeli do Ameriky už na lodi Mayflower v roce 1620. Masarykovi to lichotilo.
Po matce byla vychovávána v přísné tradici puritánství a po babičce na ni měla velký vliv svobodomyslná unitářská církev. Otec na ni měl zase vysoké intelektuální nároky. Nebylo snadné v sobě všechny tyhle vlivy smířit. Kvůli tomu nebylo jednoduché ale ani soužití s ní.
Jako mladá se věnovala hudbě a studovala klavírní umění na konzervatoři v německém Lipsku. Její slibně se rozbíhající profesní dráhu zastavilo až křečové onemocnění (muzikantská dystonie) způsobené přemrštěným cvičením.
Navzdory tomu, že ji otec důrazně varoval a dlouho přesvědčoval, opustila zajištěný domov a život v blahobytu, a vydala se přes oceán za svou láskou. Po přestěhování se naučila česky a trvala na tom, aby se celá rodina co nejvíce zaměřila na českou kulturu a veřejnou scénu.
Přes všechny naděje, se kterými do Čech přicházela, zůstávala často nepochopená. Někdy za to mohlo její partnerství s Masarykem, který měl pověst rebela a nechal se vtáhnout do mnoha polemik. Ale i ona sama se cítila jako outsider, hlavně když nebyla přijata jistými ženami z ženského hnutí.
Pomáhala přeložit Poddanství žen, knihu, která měla burcovat ženy k samostatné práci a k rovnocennému postavení s muži, přesto se schovávala za šifry a anonymní psaní pro Masarykovy noviny. Přitom četla všechna jeho díla a málokdo ví, že měla velké slovo při úpravách jeho knih.
Po porodech jejich dětí ji oslabila poporodní deprese a ona už nikdy nemohla být tak aktivní jako její muž. Navíc kdykoli Masaryk něco na veřejnosti dokázal, ona na sebe brala všechna břemena s tím spojená. Když se Masaryk začal naplno věnovat politice ve Vídni, byla na péči o čtyři děti v Praze sama.
Všechny Masarykovy děti se musely se svými rodiči vyrovnávat, každý po svém. Alice i Olga je po jistou dobu slepě následovaly a byly v jejich vleku, Jan proti nim otevřeně rebeloval. Snad jen Herbert si urputně hledal svou cestu. Ale i Charlotta se s Masarykem srovnávala a byla zaskočená svou podřízeností.
Po Masarykově odchodu do zahraničí v roce 1914 se po nějaké době Charlotta ocitla v Praze zcela sama. Dcera Olga doprovázela otce na cestách, syna Jana odvedli na frontu, Herbert umřel na tyfus a Alice byla načas uvězněna ve vídeňském vězení. I přesto ale Charlotta psala Alici dopisy plné povzbuzení.
Z příjezdu Masaryka do vlasti a z jeho zvolení prvním československým prezidentem se Charlotta nemohla naplno radovat, byla v léčení ve Veleslavínském sanatoriu. Všechny její hrdinské oběti si vybraly svou daň. Její povinnosti převzala dcera Alice, Charlotta už všechny jen zpovzdálí podporovala.
Zdroj: kniha Charlotta - Žena T. G. M., dokument Poslední slovo C. G. M.
