Léto se blíží a pokud máte starší děti, možná přemýšlejí, že by rády vycestovaly do zahraničí na delší dobu, získaly zkušenosti a naučily se jazyk. Nebo o tom pro ně možná přemýšlíte vy...nebo pro sebe? Ať už o tom přemýšlí kdokoliv z jakéhokoliv důvodu, je to dobrý nápad. Vyjet jako takzvaná au-pair nabízí spoustu příležitostí. Člověk ale musí být opatrný.
Vyjet jako au-pair bylo moje první velké rozhodnutí a zároveň ta skutečná zkouška dospělosti, co přišla po té, které se tak říká – maturitě. Najednou jsem byla sama v Anglii a starala se o děti. Ano, množné číslo – dvě holčičky, jednu tříletou a druhou čtyřletou. A nikdy jsem toho nelitovala.
O fenoménu au-pair jste nejspíš už slyšeli. Není totiž žádnou novinkou. Vznikl již ve 20. letech minulého století, když do Velké Británie cestovaly dívky ze Švýcarska, aby zdokonalily svou angličtinu. Později se staly i pomocnicemi v domácnosti. „Oficiálním záměrem tohoto postavení je poskytnout mladým ženám a mužům ve věku 18–27 let současně se zaměstnáním a pobytem v hostitelské rodině možnost studovat cizí jazyk a kulturu,“ píše se v publikaci o au-pair z roku 2005. Ve skutečnosti ale věk au-pair není obvykle nijak omezený. Rozhodnout se pro tuto možnost může člověk v každém věku, záleží na domluvě s rodinou (knížka Díky, Londýne! vyprávějící skutečný příběh o au-pair, která se jí stala ve středním věku je toho důkazem). A to ve více oblastech. Každá rodina má požadavky na péči o děti individuální, což závisí na jejím životním stylu a samozřejmě i věku dětí. Některé rodiny chtějí, aby jejich au-pairky i vařily, dělaly domácí práce, vyzvedávaly děti ze školy a vozily na kroužky. Jinde stačí děti hlídat a postarat se o ně, když jsou rodiče v práci.
Já jsem se rozhodla vyjet jako au-pair v 19. Vydala jsem se do anglického městečka Chlemsford k rozvedené policistce. Vše se vlastně domluvilo až překvapivě snadno a rychle. Zavolaly jsem si, rozuměly jsme si a do měsíce jsem odjížděla. Moje host maminka byla tím člověkem, kterému stačilo, že jsem se o děti starala, když měla službu. Nejprve jsem je zkoušela pohlídat pár hodin a tento časový úsek jsme postupně stupňovaly. První dny mě v hlídání během dne přišla vyměnit jejich babička. Když jsme všechny věděly, že jsou děti i já v pohodě, pečovala jsem o ně, když byla jejich maminka v práci, nebo když jsme se domluvily. Fungoval nám systém „pracovních dní“, tedy že jsem měla v kalendáři zaškrtnuto, kdy mám hlídat a kdy mám volno. Zároveň jsme se sblížily a staly se dobrými kamarádkami a naše přátelství trvá dodnes. Ona si během toho léta našla přítele a já se k nim vracela o pár let později opět na léto, akorát už pečovat o tři holčičky, ne dvě.
Zní to hezky, ale dobrá zkušenost není pravidlem. Moje kamarádka, která jela to léto do Anglie se mnou, skončila v rodině, kde ji braly spíše jako služku a zábavu pro děti, protože její „host mom“ byla téměř pořád doma. Jiné začalo říkat jedno z dětí „mami“. A potkala jsem se i s takovými au-pairkami, které zažily obtěžování ze strany otce rodiny. Pokud tedy budete chtít vyslat například svou dceru jako au-pairku, je dobré předtím promyslet několik zásadních záležitostí.
Když se rozhodnete vyslat své dítě do světa, je to děsivé. Au-pair je k tomu ideální příležitost, ale je dobré to celé promyslet. Neříká se nadarmo: „štěstí přeje připraveným“.
Je nutné opatrně postupovat už při hledání rodiny. Existují dva způsoby, jak na to – přes agenturu (například Cool Agent, Cultural Care Au Pair či EurAuPair), nebo „na vlastní pěst“. Agentura je nezbytná, když chcete jet například do USA, kam potřebujete víza. V jiných případech vyjíždějící dnes obvykle volí tu druhou možnost, a sice že si najdou rodinu sami. K tomu jim mohou pomoci portály zaměřené na hledání au-pair a hostující rodiny (například aupairworld.com či aupair.com) nebo sociální sítě – zejména facebookové skupiny. Já zvolila druhou možnost, což mi bylo předem doporučeno a zároveň jsem zjistila, že hledání rodiny samostatně není velký problém.
Následuje spojení se s rodinou. Zde je potřeba opravdu vybírat a nejet k té první, co se namane. Přeci jen tam člověk bude trávit nějaký čas a optimálně se tato rodina stane rodinou i pro něj. V tuto chvíli je dobré nejenom si napsat, ale i si zavolat, a to klidně vícekrát. Je vhodné, když rodina přizve i děti a pokud vaše dospělé děti chtějí vyjet, určitě se hodí, když přizvou i vás jako rodiče. Pokud by to za hostující rodinu nebylo v pořádku, je to červená vlajka. (Mé rodiče hodně uklidňovalo, že moje „host mom“ byla u policie.)
Kromě toho je dobré sehnat si různá doporučení. To platí také pro obě strany. Pokud tedy měla rodina předtím au-pair, hodí se s ní spojit.
A pak už je tu výzva samotná – odjet. Tady je důležité si pamatovat, že když au-pair, nebo rodina není spokojená, dá se to kdykoliv změnit. Neříkáme, že to má člověk vzdát, když nastane jedna nepříjemnost, ale že by to mělo přinášet radost oběma stranám.
Nakonec je možná také dobré zmínit plusy a mínusy au-pair světa, které skutečně mohou nastat, aby člověk věděl, s čím může počítat a kdy je čas utéct. I špatná zkušenost je zkušenost, ale je dobré se jí vyhnout, pokud to jde.
- Chvílemi to bude náročné. Člověk je najednou sám v cizině a je úplně normální, pokud se cítí chvílemi sám nebo se mu občas zasteskne po domově. Na druhou stranu se možná naučí užívat si čas o samotě, což se do života hodí.
- Děti jsou nevyzpytatelné. Některé dny mohou být skvělé, jindy au-pair zažijí náročnější situace a vyslechnou si, že nejsou rodičem dítěte. Zde je dobré znamení, když se za vás jejich skuteční rodiče postaví a připomenou dětem, aby vás respektovaly a poslouchaly (vlastní zkušenost).
- Každý si nesedne s každým. To se může stát i v Česku, ale v zahraničí to může být náročnější. Proto je lepší s tím počítat.
+ Děti jsou skvělí učitelé učitelé jazyka, protože se učíte společně. Chvílemi je náročné si porozumět, ale stojí to za to.
+ Člověk prožije spousty nových zážitků, pozná jinou kulturu a ve většině případech mu tato zkušenost otevře oči.
+ Nakonec obrovským plusem jsou nové kontakty. Já jsem se svou hostující rodinou v kontaktu dodnes, do Anglie jezdím minimálně jednou ročně a jsem ráda, že je mám. Ale nemusí se jednat pouze o kontakty s rodinou. Vyplatí se najít si v daném městě facebookové au-pair skupiny a spřátelit se s dalšími lidmi, co dělají něco stejného. Či jinou skupinu, která člověka zajímá. Přátelé z různých koutů světa se totiž vždy hodí.
autorský článek, Au-pair – praktický rádce pro práci v zahraničí (Susan Griffifth, 2005), verywellfamily.com
