Alice Masaryková: Neoficiální první dáma, na kterou bychom neměli zapomenout

V české historii objevíme hned několik výrazných ženských jmen, která jsou nám inspirací i v současném století. Dcera „tatíčka“ Tomáše Garrigua Masaryka a Charlotte Masarykové je bezpochyby jednou z nich. Připomeňme si u příležitosti narozenin, které by Alice Masaryková oslavila 3. května, její životní příběh.

(Ne)tradiční dětství

Zkuste se přenést do posledních let 19. století, tedy do doby, kdy byly striktně rozdělené hranice mezi ženskou a mužskou rolí. Právě v této době byste ve Vídni, a posléze v Praze, našli jednu rodinu, která se zcela vymykala zajetým pravidlům. Tomáš a Charlotte Masarykovi byli pokrokovými rodiči, kteří své děti vedli k cizím jazykům, četbě, a především vzdělání. A tak malá Alice po soukromé obecné škole a následně měšťanské škole zamířila do prvního dívčího gymnázia Minerva, které jí otevřelo brány k dalšímu studiu.

Mimochodem o své vysněné vysoké škole měla Alice údajně jasno už v osmi letech, kdy prohlašovala, že se stane doktorkou. I když to zprvu vypadalo, že si Alice svůj dětský sen splní, následně z lékařské fakulty odešla. Důvod? „Částečně mi vadila krátkozrakost, ale neměla jsem odvahu nosit brejle. Jak na Bystřičce, tak v Praze děvče s cvikrem jakoby bylo vyřazeno ze společnosti živých, pěkných dívek. Tak se mi to zdálo, ale nesoudila jsem správně. Tato ješitnost byla jednou z příčin, proč jsem po roce opustila lékařskou fakultu,“ stojí v pamětech Alice Masarykové.

Nutno ale podotknout, že Alici na studiu medicíny vadila také skutečnost, že nejde o obor s duchovním přesahem. Druhá vysokoškolská volba padla na filozofickou fakultu, kde se Alice ponořila do studia historie, sociologie a filozofie. Ani zde nebyla Alice šťastná a několikrát prohlásila, že na filozofické fakultě zůstala cizincem. Přesto v roce 1903 promovola z historie, a následně absolvovala postgraduální studium na univerzitě v Lipsku.

Srdce na dlani

Alice Masaryková sice medicínu nevystudovala, ale zapálení pomáhat druhým z jejího života nevymizelo. Naopak, během života ve Spojených státech amerických působila v Centru sociálních služeb a péče o imigranty, kde vehementně pomáhala imigrantům. Ani po návratu do Čech nezahálela a coby učitelka na dívčím lyceu v Českých Budějovicích a později v pražských Holešovicích motivovala mladé žákyně a ukazovala jim, že i ženy mohou dosáhnout svých snů. Ve volném čase se Alice starala o nemocné a postižené lidi a během první světové války byla ošetřovatelkou v karanténní stanici v Pardubicích, kde pečovala o raněné vojáky. Když už by si člověk myslel, že toho Alice pro druhé udělala dostatek, přišel rok 1919, kdy založila Československý červený kříž. Alice následujících dvacet let byla nejen jeho předsedkyní, ale především hnacím motorem, díky kterému se organizaci vedlo nejen na poli zdravotnickém, ale také charitativním a sociálním. Díky Alici také vznikla první Česká ošetřovatelská škola či první Vyšší sociální škola, která vzdělávala sociální pracovnice.

Neoficiální první dáma

Důležité životní role se Alice musela ujmout ve chvíli, kdy její matka nemohla kvůli zdravotním problémům plnit povinnosti první dámy Československa. Alice si poměrně rychle navykla, že má na starosti prezidentův oficiální program, personál na Pražském hradě i v Lánech, a že musí svého otce doprovázet při zahraničních cestách nebo slavnostních ceremoniálech. I proto si Alice vysloužila titul neoficiální první dáma Československa.

Těžké časy pro Alici nastaly po podepsání Mnichovské dohody. Alice odcestovala do Spojených států amerických, kde pobývala do konce druhé světové války. Následně se sice vydala zpátky do Československa, avšak po smrti bratra Jana opět odjela za oceán. Ve Spojených státech rozhodně nelenila, častokrát vystoupila ve vysílání Svobodné Evropy, psala články a stýkala se s dalšími Čechy, kteří emigrovali.

Zemřela 29. listopadu 1966 v Chicagu, a to ve svých 87 letech.

Zdroj: akropolis.cz, artsandculture.google.com, plus.rozhlas.cz