Vy se staráte o domácnost, plánujete dovolené, kam půjdete na večeři, kdy se uvidí děti se svými kamarády a když je potřeba, tak zvládnete i tu poličku přivrtat. Zato váš partner si po práci lehne na gauč, aby si odpočinul, a když mají vaši potomci nějakou oslavu, tak má problém tam vůbec přijít. Proč je tento typ vztahů tak častý a co s ním? O tom v článku.
„Říkal, že tu skříň dá dohromady do konce týdne. Ale je pátek a pořád nic. Já jsem teď doma a měla bych to za dvě hodinky hotové. Ale on tvrdil, že to udělá. Je to jeho práce, já přece nemusím dělat všechno.“ O dva týdny později a skříň pořád nestojí. Nakonec ji partneři postavili spolu.
Připomíná vám to něco? Nedivíme se. Tento model vztahů je poměrně běžný. Což potvrzuje i terapeutka Kateřina Chytra, která se s ním často setkává u svých klientek.
„Pokud u ženy převládá ‚mužská složka‘ (rychlost rozhodování, pevnost, zaměření na výsledek), pak si k sobě podprahově přitahuje muže, kteří mají naopak silnější složku ‚ženské kvality‘ (citlivost, empatie, trpělivost, klid až pasivita, otevřenost, zranitelnost, pružnost). I když to na první pohled není zřejmé, nebo se to tak neprojevuje,“ uvádí.
Obvykle se tedy nejedná o záměrný výběr pasivního partnera u kterého by byly ženy nadšené, že budou mít volnou ruku a vše na starost. Mnohdy se toto fungování vyvine až v průběhu partnerství, když se řeší běžný chod věcí. Jako je uvedeno výše – muž má například něco aktivně vyřešit, ale trvá mu to a netrpělivá žen si to zařídí sama. K tomu přidá pár výčitek a partner se tak cítí snadno ponížený. Takto to postupuje nejprve v drobnějších záležitostech, později ve větších. Až si nakonec řekne, že tohle nemá zapotřebí a vlastně se kontroly vzdá.
Dle serveru Independent se ale snadno může také stát, že se do této situace dostanou ženy, které jsou po třicítce samy a nedaří se jim najít vhodného partnera. Výběr je podle nich chudý, a tak se spokojí s někým z těch „co jsou“, než aby byly samy. Proč? V prvním případě chtějí vedle sebe někoho mít. V tom druhém se cítí být ostrakizovány společností. „Moji ženatí přátelé, kteří mě po rozvodu nejprve podporovali, mě zanedlouho poté přestali zvát na večeře. Odejít od manžela znamenalo zcela přijít o společenský status,“ popsala Independent čtyřicetiletá Deborah, která se nedávno rozvedla.
V obou případech to však dopadá tak, že ve finále ve vztahu vše zařizují ženy. To se ale potom může přehoupnout v to, že se to netýká pouze domácnosti a plánování dovolených, ale i větších rozhodnutích, jako je svatba. Muži se k vyslovení nemají, až si dominantní ženy nakonec řeknou, „k čertu s tím, vždyť je 21. století“ a požádají své partnery o ruku ony.
Podle oslovené odbornice ale spíše partneři často dojdou k tomu, že jim tento nepoměr sil ve vztahu nevyhovuje a snaží se ho vyrovnat. Nám prozradila, jak na to:
Když žena vede vše doma a k tomu například podniká, jednou ji to dožene a bude z toho vyčerpaná. To rozhodně neznamená, že by se ženy měly ponižovat a být pracovně neefektivní. Ale je dobré svému partnerovi říct a komunikovat s ním, aby si vzal něco na starost on.
Protějšek tak může například naplánovat dovolenou, pokud ji vždy plánujete vy. Musíte ovšem počítat s tím, že to možná nebude úplně podle vašich představ. Nebo že to možná nakonec neudělá a nikam se nepojede. On si tak alespoň uvědomí, jak je to složité a kolik je za tím práce.
Abyste ovšem některé zodpovědnosti svým partnerům zvládly předat, budete potřebovat „nervy ze železa“. Trpělivost je dovednost a dá se jí naučit. Poslouží vám k tomu v prvé řadě dech, kdy lze vnitřní přetlak dechem uvolnit. A samozřejmě uvědomění, že potřebujete svému muži dát důvěru a prostor. Když budete chtít vše hned, pocítíte akorát frustraci.
Najděte věci, za které můžete svého partnera ocenit. Když pocítí uznání, bude mít daleko větší chuť pro vztah a vás konat.
terapeutka Kateřina Chytra, independent.ie
