Už dlouho toužíte po naplňujícím vztahu, namísto toho narážíte na samolibé frajírky, kteří se leknou prvního drobného závazku v podobě naplánovaného víkendu. Bytostně si přejete mít rodinu, jen prostě není reálně s kým. A s každým dalším pokusem se vaše srdce zavírá a přestává věřit, že by se představa někdy stala realitou. Jestli se poznáváte, čtěte dál. V následujících řádcích naleznete důvody, které se skrývají za vaší nedobrovolnou samotou.
Jako žena už na prvním rande vycítíte, že vám něco nesedí či nevoní. Muž před vámi je až moc žoviální, naléhá na vás, pokukuje po servírce, nutí vám svůj názor... Moc dobře cítíte, že to není ono. Jenže, pravděpodobně ten pocit vůbec nerespektujete. Pochybujete o svých signálech, chcete dát druhému šanci, omlouváte ho a nedůvěřujete sama sobě v tom, že byste hned na první dobrou člověka odhadla.
Co se stane, když svou varovnou kontrolku nenásledujete? Váš nový přítel se vůči vám zachová necitlivým nebo ponižujícím způsobem a vy přesto, že vás to zraňuje, mlčíte. Neřeknete: „Hele, to nedělej, to se mě dotýká. Teď ses zachoval jako hulvát, to se mi nelíbí. Teď ne, potřebuji víc času, abych se ti otevřela. Teď nemohu, mám už svůj program.“
Když nepřijde NE v ten správný čas, muž začne přirozeně zacházet za vaše hranice. Je jen otázka času, kdy si vás zařadí do kolonky „levná kořist“ a opustí vás, nebo kdy vás jeho nátlak přestane bavit a raději vztah ukončíte.
Tak, jako je pro někoho těžké říci NE, je pro sebevědomější samotářky těžké říci „přála bych si“ nebo „potřebuji“. Možná k nim patříte i vy?
Jste zvyklá dělat spoustu věcí sama a opravdu toho díky okolnostem dost umíte. Mohla byste svými schopnostmi konkurovat kdejakému muži a pomoc vlastně nepotřebujete. Pokud je to i váš případ, je zapotřebí, abyste se otevřela a přijala od muže pomoc. Když se vám muž sám nabídne, rozhodně ho neodmítejte. Dejte mu najevo, že pro vás tady může být. Dotyčný vám pak rád snese modré z nebe, než kdyby narážel na odmítání. Navíc tím, že to skutečně udělá, zjistíte, jestli drží své slovo.
Ovšem zkuste si o pomoc i vyloženě říci. „Moc by mi pomohlo, kdybys mi složil novou skříň“ nebo „dnes bych si přála dobrou kávu od tebe já“. Někdy mají muži ostych pomoc nabídnout, protože dostali od emancipovaných žen přes prsty a nechtějí vás urazit, nebo neví, že s něčím pomoci potřebujete.
Možná považujete přijetí pomoci nebo žádost o pomoc za svoji slabost, nebo dokonce žadonění. Máte strach, že byste byla na muži závislá? V takovém případě vás přílišná snaha o nezávislot vede do samoty.
Být nezávislá můžete být na společném trávení času a jít sama do divadla, když se partnerovi nechce. Ovšem určité míře závislosti se ve vztazích vyhnout nelze. Pokud chcete mít partnerství, které je založené na hluboké sounáležitosti, pak se vždy do rukou druhého musíme umět odevzdat. Je to riziko? Ano je. Ve zralém vztahu však toto riziko vědomě podstupujeme. V partnerství jsme oba na jedné lodi a je potřeba spolupracovat. Kdyby si každý na vaší lodi nezávisle dělal, co chce, brzy by ztroskotala.
Něco prožíváte uvnitř, ale navenek ukazujte něco jiného. Navenek jste usměvavá a bezstarostná, nepotřebujete od druhých pomoc. Možná dokonce prohlašujete, že je vám v samotě dobře a nikoho nehledáte, abyste zakryla své bolavé místo uvnitř. Jenomže, čím větší rozpor je mezi vaším vnitřním cítěním a chováním navenek, tím větší chaos v oblasti vztahů vzniká. Vaše okolí reaguje totiž právě na ten vnější obraz silačky a pohodářky, a tak se k vám bude chovat úplně jinak, než jak byste potřebovala.
Jediná možnost, jak z toho můžete vystoupit, je učit se být více a více pravdivá k okolí a samozřejmě i k sobě samé. Přiznat si, že se cítíte mizerně a navenek se nepřetvařovat.
Když už se konečně ve vaší blízkosti objeví zajímavý muž, ptáte se: „Jakou by mě asi chtěl mít?“ Už od samého začátku se snažíte být podle partnerových představ, a jste vedle něj někým tak trochu jiným. Možná nevěříte, že by vás někdo mohl milovat přesně takovou, jaká jste ve své nejryzejší podobě – nenamalovanou, v teplákách, plačící u filmu nebo usmrkanou alergičku, když se cítíte slabá a smutná.
Pokud vám kritik ve vaší hlavě našeptává, „Kdo by chtěl takovou fňuknu. Komu by se líbila taková vzteklá ženská. Se svým nosem zůstanu na ocet...“ okamžitě ho zastavte. Opakuje vám jen věty, které jste slyšela v dětství. Neztotožňujte se s nimi, ba naopak. Pojďte alespoň na chvíli uvěřit tomu, že nemusíte vůbec nic dělat, vůbec nic na sobě měnit, vůbec nemusíte nikým být a nic dokázat, a přesto jste hodna lásky. Jde vám ta představa? Pokud ne, pracujte s ní a vracejte se k ní tak často, až se objeví jiskřička víry. Lidská mysl je schopna vytvořit jen to, co je schopná si představit.
Kateřina Chytra je koučka a celostní terapeutka, která již 10 let podporuje ženy na jejich cestě za harmonickými vztahy. Najdete ji na www.chytraterapie.cz.
autorský článek
