Zářijový úvodník šéfredaktorky Moniky Mudranincové: Hory, nebo moře?
V novém úvodníků šéfredaktorka Monika vypráví, jak se s manželem dohadovali, kam pojedou na dovolenou a jak přišla na to, že taková hádka může osvěžit vztah.
„Tak Řecko už je červený,“ hlásí manžel, když vcházím do dveří. Nechápu. „Jak to myslíš, červený?!“ „No jakože je tam covid a musí se do karantény.“ Nezvedne oči od televize a výmluvně mlčí. Výmluvně mlčet zní jako protimluv, ale věřte mi, on tohle ovládá dokonale. Přemýšlím, jestli si mám dát panáka nebo do něčeho (někoho) kopnout. Abyste rozuměly, milé dámy, já miluju Řecko. Každý rok jezdím s dcerou na řecké ostrovy, kde se cpeme řeckým salátem a přijímáme komplimenty od galantních Řeků, kteří nám – k velké radosti mé dcery – říkají, že jsme jako sestry.
A teď to vypadá, že svou pravidelnou dávku endorfinů nedostanu. Dovolená v Řecku měla být totiž dárkem k manželovým narozeninám. Teda takhle – já jsem mu dala destinaci vybrat. On chtěl do Alp. Ale uznejte, kdo by v létě šplhal někde po kopcích? Tak jsem mu vysvětlila, že v Řecku se mu bude určitě líbit. A hory jsou tam koneckonců taky. Zdálo se, že to zabralo, už neprotestoval. A já se totálně nabudila: projela jsem weby všech cestovek, přidala jsem se do facebookové skupiny Milujeme Řecko a každému na potkání jsem vykládala, jak se těším, až si konečně lehnu na pláž a nebudu dělat nic. NIC! A teď stojím v obýváku a bublám vzteky, protože je mi jasné, že tuhle bitvu jen tak nevyhraju. „Ale Rakousko je zelený,“ prohodí manžel a koukne na mě. Přemýšlím, jestli se mi chce hádat. Už vidím ten scénář, prosadím si Řecko, něco se pokazí a uslyším: „Já jsem ti to říkal.“ Dávám si panáka. A pak mi tak nějak dojde, že když jste s někým pětadvacet let a dohadujete se jen o to, kam pojedete na dovolenou, je to vlastně úplná prkotina, která osvěží váš vztah. Nejhorší je, když vám je už všechno jedno, když rezignujete. A to, zdá se, nehrozí ani nám, ani Martě Jandové a jejímu manželovi Mirkovi Vernerovi. Otevřený rozhovor s tímhle sympatickým párem najdete o pár stránek dál. Když jsem při focení viděla, jak to mezi nimi jiskřilo, nepochybuju, že tihle dva spolu pojedou třeba na kraj světa i za třicet let.
Milé čtenářky, přeji vám krásný zbytek léta po boku milovaného člověka, kterému můžete vyjádřit lásku třeba tím, že někdy uděláte kompromis. Nebo ho potěšte nějakým dárkem, který mu pořídíte během Dní Marianne. Ale hlavně buďte v pohodě, protože když nejde o život...
P.S. Kam jsme nakonec jeli? Hádejte. (Nápověda: mrkněte na můj Facebook nebo Instagram.)
