Když jsme byli školou povinní, občas jsme se třídou vyráželi do divadla. Pro někoho to byl příjemně strávený den bez učení, pro jiného příležitost, jak se ulít ze školy, a pro některé to bylo doslova za trest. Často jsme chodili na klasické hry, které nám měly být užitečné v rámci povinné četby a přípravy na maturitu z literatury. V takových případech hraje opravdu velkou roli, jaká je výprava a scénografie představení. Znám to dobře i z vlastní zkušenosti. Vzpomínám si na první ročník na na střední škole kdy jsme navštívili malé pražské divadlo, kde amatérský soubor o třech hercích hrál Richarda III. od Shakespeara. Tehdy se u mnohých z nás zrodil negativní vztah k divadlu. Když totiž vezmete partu náctiletých povinně za kulturou a očekáváte, že budou mlčky sedět, dávat pozor a tři hodiny sledovat klasickou tragédii, kde celou scénu tvoří jen jeden trůn a dveře, a herci mají na sobě černé roláky a kalhoty, nemůžete se divit, že je to nezaujme.