Štěká a kašle
Matky mají zvláštní vlastnost – neustále porovnávají pokroky svých ratolestí. Tu s chytrými knihami, tu se spolumatkami v hernách a na pískovištích. A co z toho mají? Velký stres a hlavu jako pátrací balon.
Sice všem pediatři tvrdí, že vývoj jejich ratolesti je naprosto individuální a tabulky jsou jen orientační, ale ono nám to nějak nedá… Dcera si sedla v deseti měsících, chodila v patnácti a v roce a půl místo skládání slov do krátkých vět vyzpěvovala české lidové písně. Syn od jedenácti měsíců běhá a leze do výšek, od roku se snaží jíst sám a píská na píšťaly všeho druhu a teď, v necelých dvou letech, mluví. Sice používá nestandardní slova jako dort, školka a podobně, ale to připisuji sestřině vlivu. Já na tabulky rezignovala. V sebeobraně.
O čem spolu mluví dvě matky?
Nedávno jsme si se špunty vyrazili na předškolkové nákupy. Bačkorky, kecky a neustálé komentáře všeho mě natolik vyčerpaly, že jsem neomylně mířila do kavárny s pískovištěm, abych tu vymetenou peněženku i hlavu zapila kávou. Bylo mi ale nějak opuštěně, přizvala jsem inu kamarádku Míšu. Zrovna krmila dceru špagetami, tak nás pozvala na návštěvu. A o čem spolu mluví dvě matky, když vyčerpají obligátní témata chlapi, bydlení, nekončící úklid a absence spánku? O nepravidelnostech v dětském vývoji.
Míšina holčička bude mít na podzim rok. Je to aktivní, zvídavé a společenské dítě, ale štěká. Fakt. Také jsem tomu nevěřila, protože jsem ji na vlastní uši slyšela říkat táta a taková ta základní dětská slova. Ale pak to přišlo. Zvídavé dítě dolezlo k televizi a několika dobře mířenými pohyby ji přeladilo, zesílilo zvuk a nakonec celý přístroj vypnulo. Matka ji několikrát odnesla, vysvětlila, udělala tytyty, přes packu symbolicky plácla a při poslední trestné výpravě Natálka natáhla plácnutou ručičku, usmála se a nahlas pronesla: „Haf!“ Smála jsem se dlouho, nahlas a naprosto nevýchovně.
Čím to je? Bydlí s nimi pes. Velký. Přátelský a chlupatý. A miminko od pidišpunta miluje a hlídá. Asi si prostě povídají. A zdá se, že si docela dobře rozumějí. A to kašlání? Těžko říct, ale miminka jsou výbornými pozorovateli a mají uši všude. Možná slyšela kašlat rodiče, možná v době epidemií kašlali sousedé. Ale odpozorované to má tedy bravurně. Tak prostě štěká a občas zakašle. Tak jako naše dcera zpívá a syn hraje na hudební nástroje.
A pak věřte tabulkám a spolumatkám!
