SOS – nemluvně v akci!

Potápím se v nedozírném moři plném pokaděných pampersek, nablinkaného mlíka a připadám si jako u natáčení pokračování trilogie Vřískot.

Víte, co znamená ‚spát jako nemluvně‘? Ano – vrtět se, šustit, prdět, krkat, usínat na deset minut a později řvát jako tur. Takže tohle přirovnání je asi tak trefné jako termín mateřská ‚dovolená‘…

Kdesi jsem zaslechla, že mateřství každou ženu omlazuje. Když si to připomenu, slyším v dálce chechtavý smích všem známé Polednice. Jsem totiž spáč první kategorie a moje nemluvně mě drze zbavilo životní potřeby – na úkor svých životních potřeb v souladu s pyramidou Maslowa, takže s tím nemůžu diskutovat. Nicméně už plánuju hodně obsáhlou plastickou operaci hned po ukončení kojení. On mě totiž ten dlouhodobý pseudospánek v podobě několika (slovy dvou třech) hodin denně dozajista odrovná mnohem víc, než kdybych do sebe klopila půl litru vodky denně! Ráno vstávám a bolí mě všecko, cítím se, jako bych měla osmdesát let.

K takovým závěrům vás přivede to výjimečné životní období ženy, jakým je laktace, které se vyznačuje několika významnými body:

• nespíte
• nejíte
• nepijete
• tudíž se ani moc nebavíte
• zato se baví váš muž
• a hlavně – při tom všem záhulu stejně NEHUBNETE!

K výčtu výše zmíněných významných bodů bych přičetla hitparádu nejvíce frustrujících momentů v období třech prvních měsíců života nemluvněte:

• nespíte, padáte na ústa, váš muž má světlý moment a rozhodl se vás v noci vystřídat u řvoucího mrněte, jdete si lehnout do pokoje vedle a… je tam několik nenažraných komárů
• po vyčerpávajícím nošení svého mláďátka na rukou a s písní na rtu „spi děťátko, spi, zavři ústa svý“ se snažíte totálně tuhého prcka odložit do postýlky, ani nedýcháte, když v tom OTEVŘE OČI jako panenka Chucky
• potřebujete nutně na poštu/do obchodu/kamkoli, takže se normálně obléknete, jak jste na to byla dříve zvyklá, vycházíte z domu, a v tom ucítíte „teplou šálu“ od krku až k patě – vaše milované dítě na vás zničehonic zvrátí kvalitně natrávené mlíko
• muž přichází denně domů z práce vyčerpán a stěžuje si, že je unavený, až se vám nad ním srdce ustrne, po nocích se snažíte umlčet dítě svým tělem-prsem a všemi možnými způsoby kromě polštáře, aby chudák živitel rodiny v klidu spal, a pak přijde víkend a s ním později i muž  – později znamená ve čtyři ráno, z pařby…

K tomu, co jsem kdesi zaslechla, patří ještě jedno životní moudro, a to, že žena po třicítce je nejvíc žádoucí a její sexuální život jen kvete. Ano. Za předpokladu, že je BBBCCC – bohatá, bezdětná, bezstarostná, cynická coura (celebrita?), třeba taková Paris Hilton. Té sexuální život po třicítce bude určite doslovně bujet. Můj rozhodně nebují, můj momentálně nechutně vadne. Došlo mi, že vlastně není třeba doma chodit v teplákách s mastnou hlavou, abyste se přestala cítit hezká a ženská – stačí, že prostě nespíte, jste zkrátka HOTOVÁ!

A k tomu všemu mi kamarádka připomněla, že po těch třech měsících období kolik, které tak trápí zejména malé chlapečky (jak typické pro chlapy – pak se i nadále po zbytek života excitují každým svým pšouknutím!), přichází další období, které nazýváme růstem zoubků, pak máme období vzdoru a to už se s nima tak nějak táhne až do puberty…
Ale řekla mi jednu neméně moudrou věc, a sice: až si zase v noci budete rvát vlasy nad postýlkou ‚plnou miminka‘, pomyslete na to, že za necelých osmnáct let se vám přestane do té postýlky vracet z diskošky – a to budou teprve ty opravdové, stresuplné, neprospané noci!