Ať už jste se před dvaceti lety proháněli po dvouřadých kolečkových bruslích, nebo jste dennodenně skákali přes švihadlo, vypadá to, že právě přichází váš čas. V době, kdy nelze navštěvovat sportoviště či fitness centra, čím dál tím častěji oprašujeme sportovní aktivity, které byly nedílnou součástí našeho dětství.
Trendy se opakují! To platí nejen pro módní průmysl, ale také pro koníčky nebo sportovní aktivity. Zatímco před patnácti lety byl trendy sportem golf či tenis, o několik let později lidé dobývali fitness centra a za zvuků písně Waka Waka cvičili Zumbu. V současné době se o pozornost hlásí sportovní aktivity, které lze provádět individuálně a na čerstvém vzduchu. Možná jste sami zaznamenali, že se městem prohání lidé na dvouřadých kolečkových bruslích, nebo jste si všimli celebrit, které na Instagramu o sto šest skáčou přes švihadlo.
Možná vás překvapí, že první kolečkové brusle spatřily světlo světa už v roce 1735, kdy je na večírku v Londýně představil John Joseph Merlin. Prezentaci bot na kolečkách narušila nepříjemná kolize, při které John Joseph v plné rychlosti narazil do zrcadla. Myšlenku pohyblivých bot následně oprášil Francouz Monsieur Petitbled, který v roce 1819 vyměnil čtyři kolečka za tři a dal vzniknout prvním „inline“ bruslím. I když jeho brusle vypadaly atraktivně, přece jenom měly jeden malý háček. Nešlo s nimi zahýbat!
Naštěstí přišel v roce 1863 James Leonard Plimpton, který bruslím přidal opět jedno kolečko a ukázal světu novou verzi „čtyřkolek“. Nadšený vynálezce viděl v bruslích velký potenciál, a tak se postaral o vznik první prodejny s kolečkovými bruslemi v New Yorku i prvního oficiálního kluziště pro veřejnost. Kolečkovým bruslím se dařilo také ve 20. století. Ne nadarmo si jich můžeme všimnout ve videoklipech hudebních hvězd či v amerických seriálech a filmech. V devadesátých letech sice zájem o kolečkové brusle opadl, avšak v současné době to vypadá, že inline brusle mají opět čtyřkolečkového konkurenta. Oprašte své kolečkové brusle, spanilá jízda začíná!
Skákání přes provaz sice působí hravým dojmem, avšak rozhodně jde o aktivitu, během které prověříte svou fyzickou zdatnost. V českých zemích se cvičení se švihadlem poprvé objevilo v roce 1907, a to během 5. sokolského sletu. I když si švihadlo našlo své příznivce, největší boom zaznamenalo až v roce 1965 při třetí spartakiádě. Od té chvíle se švihadlo stalo nedílnou součástí českých domácností a krátilo dlouhé chvíle dětem a dospívajícím. Aktuálně to vypadá, že se švihadlo opět vrací na scénu a představuje se ve vrcholné formě. Zbožňují ho fitness trenéři, děti i lidé, kteří hledají jednoduché kardio cvičení. Novodobou vychytávkou je také počítadlo zabudované ve švihadlu, díky kterému máte každičký skok spočítaný.
Mladší ročníky jistě vzpomenou na plastovou obruč, kterou v devadesátých letech mělo v České republice snad každé druhé dítě. Pravdou zůstává, že ve Spojených státech amerických zaznamenala obruč úspěch už v padesátých letech, kdy si ji patentovali Richard Knerr a Arthur "Spud" Melin. Podnikatelé nenechali nic náhodě, a tak s obručí obráželi dětská hřiště v jižní Kalifornii a ukazovali, jak umělohmotný kruh funguje. Jejich nadšení se vyplatilo, což dokazuje i fakt, že během dvou let prodali více než sto milionů obručí. I v případě obruče platí, že na vrcholu popularity nezůstala dlouho. Následně ji vystřídal plastový talíř frisbee, který, na rozdíl od obruče, je týmovou aktivitou. Pokud vám obruč zabírá místo v garáži či ve sklepě, osvoboďte ji! Uvidíte, že na první pohled jednoduché kroucení trupem je „makačka“, která se vyrovná jakémukoliv jinému cvičení.
