Projeli jste Chorvatsko, Itálii či Bulharsko křížem krážem a hledáte novou destinaci, kterou si zamilovat? Mám pro vás tip: Gruzie. Ne, nepřestávejte číst. Gruzie je neskutečně kouzelná a máme před sebou jen několik málo let, kdy si ji můžeme užít v její maximální autentičnosti.
Možná jste o ní slyšeli v souvislosti s letošním fotbalovým šampionátem, možná jste ji přisuzovali „batůžkářům.“ Gruzie má ale nepopiratelné kouzlo i pro klasické dovolenkáře, kteří místo treků dávají přednost útulným hotelům a ležení na pláži. A pláže tu jsou doslova nekonečné, i plné v sezóně si najdete místo pouze sami pro sebe. Mezi nejkrásnější části Gruzie patří oblast Adžarie, která se rozkládá na jihozápadu země, při hranicích s Tureckem a na východním pobřeží Černého moře. Jakmile se k moři otočíte zády naskytne se vám výhled na majestátní hory malého Kavkazu, které nabízejí nejen nezapomenutelné výhledy, ale i možnosti pro turistiku a horolezectví.
Jedním z měst, které v Adžarii v nadcházejících letech čeká velký turistický i stavební boom, je Kobuleti. Zatímco mimo sezonu žije poklidným, až lehce ospalým rytmem, v sezóně se zhluboka nadechne a poskytne náruč deseti tisícům turistů, kteří míří na pobřeží Černého moře. Leží 30 kilometrů severně od Batumi a po desetiletí je označováno jako klimaticko-balneologické letovisko. V praxi to znamená skvělý, čistý vzduch, který si poradí s nejedním onemocněním dýchacích cest. Ostatně, právě kvůli klimatickým podmínkách se stalo Kobuleti vyhlášeným letoviskem již za dob ruské šlechty. Největší podíl na to měl car Alexandr II., když rozparceloval pobřeží a daroval pozemky vysokým vojenským velitelům jako poděkování za vítězství nad Turky. Kobuleti je také vstupní branou do stejnojmenné rezervace, jež je součástí gruzínských Kolchidských deštných pralesů a mokřadů zapsaných na seznamu UNESCO.
Gruzínci jsou pověstní svou bezprostředností a touhou hostit. Jakmile se zasedne ke stolu, přistává na něm jeden chod za druhým. A že je co ochutnávat. Gruzínská kuchyně do sebe vstřebala vlivy turecké, íránské a ruské kuchyně. Rozhodně si nenechejte ujít chačapuri – gruzínské národní jídlo, které je oficiálně zapsané na listině nedotknutelného kulturního dědictví země. Mám pro vás tajný tip: Nejdříve lehce promíchat žloutek se sýrovou směsí a pak už jen odlamovat kousky těsta a nabírat vzniklou směs. V žádném případě nepoužívejte příbor, nebo se na vás místní budou dívat se zdviženým obočím. Velmi často narazíte v gruzínské kuchyni na vlašské ořechy. Melou se do omáček, past, jedí se naslano i nasladko. Součástí tamní gastronomie je samozřejmě i víno. Gruzie bývá nazývána „kolébkou vína“, protože archeologické nálezy potvrdily, že výroba vína tu probíhala již před 8 tisíci lety. A dodnes řada vinařství používá k výrobě obří keramické nádoby zakopané do země tzv. kvevri.
Budete-li si chtít něco z gruzínských dobrot dovézt také domů, určitě se vydejte na městský trh v Kobuleti. Vedle zaručeně „značkových“ kabelek a bot je tu i hala s tradičními výrobky. Ať už je to koření adžika nebo svanská sůl, ořechy máčené ve vinné šťávě čurčchela nebo výtečný kaštanový med.
Nespornou výhodou Gruzie jsou ceny. Oficiální měnou je gruzínské lari (GEL) a v běžných restauracích či kavárnách zaplatíte méně než v Česku. Jen pro příklad espresso mne stálo ve čtyřhvězdičkovém hotelu v přepočtu 32 Kč, za řecké frappe dáte zhruba 80 Kč. Podobně vstřícné jsou i ceny ubytování. Můžete mít nocleh již za několik set korun, nebo se ubytovat v luxusním hotelu se snídaní v cenové relaci českého penzionu. Svou hlavu i kufry můžete složit například v Miramare Magnetic Beach Hotel přímo na břehu Černého moře. V loňském roce ho převzala česká společnost Czech Inn Hotels a tak není problémem ani jazyková bariéra, protože část personálu hovoří velmi dobře česky. Jde o nově postavený resort s infinity bazénem a privátní pláži, který vám rád zařídí transfer z letiště až k recepci. Třešinkou je Sky bar v sedmém patře hotelu a možnost rezervace jacuzzi. Do Gruzie létají několikrát týdně nízkonákladové společnosti, takže s trochou štěstí seženete letenky třeba do Kutaisi doslova za babku.
autorský text
