Český jazyk bezpochyby vyniká svou libozvučností a pestrou slovní zásobou. Rozhodně můžeme říci, že se řadí mezi nejkrásnější světové jazyky. Čeština je ale také známá svou složitostí. Pravopisné chytáky, jako jsou i/y nebo mě/mně, jsou pro mnohé z nás neustálou výzvou. Přemýšlet nad tím, zda napsat dobýt, nebo dobít či byl, nebo bil, je náročné nejen pro ty, kteří se češtinu učí, ale i pro ty, pro které je český jazyk mateřštinou. A co teprve časování sloves a skloňování podstatných jmen? To je opravdová zkouška trpělivosti a paměti. Každý z nás si určitě vzpomene na chvíle zoufalství při psaní diktátů ve škole, do kterých měly všechny paní učitelky tendenci dávat co nejvíce chytáků, které čeština nabízí.
Přesto všechno zůstává český jazyk pokladem, který stojí za objevování a učení – a to i přes všechny chytáky, které na nás číhají za každým rohem.