Zastaralá slova jsou ta, která se používala v minulosti běžně, ale dneska už se nepoužívají vůbec, či pouze výjimečně. Během roku se s nimi setkáme málokdy, například když čteme literaturu z minulých století. Ovšem okolo Vánoc se s nimi setkáme poměrně často. Kromě starší literatury se totiž objevují i v pohádkách.
Jazyk je jako živý organismu, který se neustále mění. V 18. století se mluvilo rozhodně jinak než dnes. Pohádky sice nemají obvykle specificky dané období, v němž se odehrávají, jsou to přeci jen smyšlené příběhy, ale odkazuje se v nich spíše na starší období, což naznačuje i jazyk, kterým mluví. Většině ze zastaralých výrazů, které se v nich objeví, samozřejmě rozumíme, jsou přeci jen dělané pro televizní diváky. Některá slova ale mohou být oříškem. Otestujte v našem kvízu, jak dobře ovládáte nejen pohádkové archaismy.
Mluva před pár stoletími tak vypadala úplně jinak než ta dnešní. Slova, která se hojně využívala v minulosti, dělíme přitom na dvě skupiny: archaismy a historismy.
Archaismy jsou slova zastaralá, která ustupují do pozadí a nahrazují je nové, více používané, výrazy. Běžně to nastává, když se stane neologismus velmi populárním a původní slovo je vytlačeno do pozadí, až se přestane používat. Příkladem může být slovo bicykl, namísto nějž se dnes používá kolo.
Objevují se tak především v psaném jazyce – v literatuře ze starší doby nebo v knihách, jejichž děj se odehrává v minulosti. Vedle toho je stále používají někteří starší lidé a často se používají v projevech, když dotyčný chce, aby jeho vyjádření znělo trochu více vznešeně. A dnes je můžete zaznamenat i v pohádkách.
Za archaismy jsou považována přitom nejen konkrétní slova, ale i tvary některých slov. V minulosti se používaly například často infinitivy s koncovkou -ti. Tedy namísto být – býti, mít – míti, jít – jíti. A někdy se to týká i starších variant pravopisu – dříve se používalo například gymnasium, dnes gymnázium. Stejně tak sem lze ale zařadit i gramatický úkaz – přechodníky, neboli tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děj. Od slova chtít jím je například chtíce. V neposlední řadě se to může týkat i fonetických a fonologických jevů.
Historismy jsou také slova zastaralá, ale taková, která se používají ještě méně, jelikož označují věci, které už neexistují. Běžně se s nimi tak setkáte v muzeích, učebnicích dějepisu či historické literatuře. Týká se to například označení společenských rolí a povolání lidí – leník, názvů peněz – groš nebo středověkých zbraní – řemdih. Tyto předměty tak nemají žádný novější název, protože se přestaly používat a přestalo se o nich mluvit.
Hranice mezi archaismy a historismy je tak tenká. Řekli jsme si ovšem, že se podíváme spíše na ty výrazy, které jsou zastaralé, ale stále existují. Pokud chcete zjistit, zda se v nich vyznáte, otevřete si náš kvíz.
mojecestina.cz, pravopisne.cz, umimecesky.cz, studentmag.cz
