Strach je přirozenou sebezáchovnou emocí. Spouští se v reakci na nebezpečí a aktivuje tělo, aby jednalo. To obvykle reaguje jedním ze tří druhů chování – útokem, únikem či ustrnutím. Strach mohou mít lidé z čehokoliv a dokáže je i motivovat. Například mají-li strach z neúspěchu a zvolí reakci „útok“, znamená to, že je obava nabudí, aby se v práci více snažili. Ovšem ve chvíli, kdy strach přestává plnit ochrannou funkci, a naopak činí každodenní život jedinců složitější, jedná se o fobii.
Fobie je iracionální a objektivně přehnaný strach z objektů, situací a aktivit. Jedná se o jednu z nejrozšířenějších úzkostných poruch, která se často projevuje panickým záchvatem. Tedy zvýšeným tepem, bušením srdce, dušností a dalšími příznaky, které vyvolá náhlý intenzivní strach. A to se stává, i když nehrozí žádné skutečné nebezpečí.
Může vzniknout negativními zkušenostmi se spouštěčem fobie, ale i v hlavě. Dle studie profesora Grahama Daveyho je tak častá arachnofobie, neboli strach z pavouků způsobený tím, že nejde ani tak o strach z kousnutí jako spíše o zdánlivě nevyzpytatelné pohyby pavouků a jejich nohy. Jsou neúměrně rychlí a někteří umí dokonce skákat. A právě to člověka znepokojuje.