Kréta není jen moře a resorty. I dobrodružnějším povahám má tenhle bohy požehnaný ostrov hodně co nabídnout

Možná si teď říkáte, že Krétu zná každý, ale dovolím si nesouhlasit. Kolik turistů poznalo víc než cestu z hotelu na pláž, maximálně obohacenou večerní procházkou po nejbližším městě či jednodenním výletem? 

Nic proti tomu, pláže jsou na Krétě skutečně krásné, moře čisté a kdo touží po klasické odpočinkové dovolené, nebude zklamán. Ale i dobrodružnějším povahám má tenhle bohy požehnaný ostrov hodně co nabídnout. 

Bělostné hory a moře

Na Krétu jsme přilétli v druhé polovině srpna a ač je osm ráno, slunce už pěkně praží. Vzduch je ale příjemně osvěžující, což lze připsat stálému větru meltémi, který od severu Krétu ochlazuje, takže tu i v těch nejparnějších dnech bývá snesitelně. Západní část ostrova, kam míříme, je mnohem zelenější než zbytek ostrova. 

Krajině vévodí štíty Bílých hor (Lefká Óri), na nichž se leckdy až do června drží sníh. Není divu, nejvyšší hora tohoto pohoří Páhnes je se svými 2453 m n. m. druhou nejvyšší na ostrově. Vyšší je jen Psiloritis v pohoří Idi Óri, ovšem pouze o tři metry. Zdatnější milovníci pusté divočiny se sem mohou vypravit na vícedenní túru, slibující jedinečný zážitek. Uprostřed hor se ukrývá i nádherná soutěska Samariá, ale na tu teprve dojde, teď hurá k moři.

Nákupní horečka

Příštích pár dnů máme v plánu strávit jen pár kilometrů za Chanií, ve středisku Daratso. Zdejší dlouhá písečná pláž je typickou ukázkou celého severního pobřeží: příjemně teplá voda (oproti jihu obvykle o cca dva stupně teplejší)a mírný pozvolný vstup do vody zajišťují vhodné podmínky i pro malé děti.

Na večeři vyrážíme do Chanie, kam jezdí i z dalších přilehlých středisek  přímo do centra autobus. Chaniá je druhé největší a asi nejkrásnější město ostrova. Malebný přístav osídlili už Mínojci, nesmazatelnou stopu tu zanechali Benátčané, kteří zde vládli téměř 400 let, a do historie se  výrazně zapsali i Turci. Cestu sem si nejlépe naplánujte k večeru, protože západ slunce pozorovaný od majáku z benátské přístavní zdi, bude zaručeně patřit k těm nejlepším zážitkům. 

Pokud si chcete něco hezkého koupit, nouzi o výběr suvenýrů a dárečků také mít nebudete. Hlavní třída Chalidon je plná obchodů, převážně se značkovým zbožím, šperky a koženými výrobky. Takže zbývá jediná otázka – kolik místa v kufru či batohu ještě máte?

Slavná soutěska

Horských soutěsek je na ostrově víc, například Ímbros, protínající východní okraj Bílých hor, nebo Zákros na východním pobřeží ostrova, které staří Římané využívali jako pohřebiště. 

Přesto většina turistů míří do té nejznámější Samariá. Výlet zabere celý den, ale zhruba 17 km dlouhá túra soutěskou stojí za to. Většinu cesty půjdete z kopce nádhernou přírodou, ovšem chce to dobré boty a jídlo i vodu (dá se cestou doplnit ve studánkách).

Navštívit Krétu a nevidět její největší lákadlo, starověký Knóssos, prostě nejde, takže si další den půjčujeme auto a vyrážíme. Před vstupem do bývalého správního a politického centra mínojské civilizace si vystojíme několikaminutovou frontu a po krátkém váhání volíme zvýhodněné kombinované vstupné, umožňující i prohlídku Archelogického muzea v Heráklionu.

Na prohlídku Knóssu si vyhraďte alespoň dvě hodiny.

Po stopách minotaura

Areál Knóssu je rozlehlý a jeho prohlídka zabere zhruba dvě hodinky. Víc neprozradím, tady si to musíte  prozkoumat a prochodit sami, a na vlastní kůži nasát zdejší trochu tajuplnou atmosféru, nakouknout do několika opravených místností a přemítat, jak asi tenhle palác před nějakými 3 až 4000 lety vypadal. 

Odpoledne se vracíme do Heráklionu, přístavu, v němž kdysi kotvily galéry benátské republiky. Má svůj půvab, my ale jeho prohlídku zkrátíme a přes rušné centrum míříme k budově Archeologického muzea. Nejsem velký milovník tichých sbírek, ale tady je toho tolik, že se opravdu nenudím. A když narazím na kolekci přenádherných šperků starých víc než dva tisíce let, spadne mi brada. Nejde popsat, to prostě musíte vidět.

Cestou zpět ještě stihneme procházku po starobylé čtvrti Rethymno (asi hodinu jízdy západně od Heráklionu), kde kromě krásných benátských paláců narazíte i na pár mešit. V taverně s výhledem na nábřežní promenádu, maják i blízkou pláž si pak objednám to nejlepší stifado, jaké jsem kdy jedla. Křehké kousky masa s malými cibulkami v delikátní omáčce nelze nezapít sklenkou skvělé chladivé retsiny. Jsou chvíle, kdy je na světě zas o něco líp.

A teď na jih

Dost bylo severu, je čas prozkoumat jižní a západní pobřeží. Cestou do města Vathi, kde plánujeme přenocovat, nás zaujme poutač na jeskyni Agia Sofia. Vystoupat sem musíte po dlouhých schodech, výhled do okolí nic moc, ale jeskyně to vynahrazuje. Je docela velká, členitá, působí trochu tajuplně, ale také je plná netopýrů, takže raději rychle mizíme. 

Oběd si dáváme cestou v malé taverně. Najíst se mimo turistická centra je na Krétě vždy zážitek. V nabídce převládají většinou klasická řecká jídla jako pasticcio, musaka, zeleninové polévky, kůzlečí a jehněčí maso, sýry, klobásky, ale i ryby nebo šneci. Prostý život naučil Kréťany využít vše, co jim příroda nabídla, ale dělají to s grácií a láskou. Jen ochutnejte a posuďte sami.

Krétské tichomoří

Druhý den míříme na jednu z nejkrásnějších pláží ostrova Elafonisi. Byli jste někdy v Tichomoří? Pak víte, o čem mluvím. Nebyli? Jeďte sem. Je to blíž a stejně nádherné. Sytě azurové moře, kam jen dohlédnete, lemované zlatavým pískem.

Mnohem větší romantiku si ovšem užijete, když se odsud vydáte po západním pobřeží směrem na sever. Cestou se vám otevřou odzbrojující pohledy na strmá úbočí skal, cypřišové háje a malebné pláže, kde často není ani živáčka. Za mě je tohle ta úplně nejkrásnější část Kréty, ale třeba si objevíte svou vlastní.