Karin Krajčo Babinská, režisérka a spisovatelka, autorka bestselleru Tsunami
Knihy patří mezi nejoblíbenější vánoční dárky. Platí to i u vás, ve vaší rodině?
Naše děti bohužel moc nečtou, což nás opravdu mrzí. Odpoledne se učí do školy, každý z nich se věnuje nějakému sportu a večer pak často vítězí sledování seriálů či sociálních sítí. My to ale nevzdáváme a každý rok najdou pod stromečkem hned několik knih a pak je zkrátka nutíme, aby si je přečetly. Naše maminky jsou ale obrovské čtenářky, u nich patří poukázky do knihkupectví k tradičním dárkům.
Jakou knihu byste doporučila jako dárek?
Samozřejmě nějakou z mých knih. Pardon, dělám si legraci, ale ta odpověď se nabízí. Já osobně si ale nadělím Zpověď farářky od Martiny Viktorie Kopecké.
V dnešní uspěchané době dávají čtenáři mnohdy přednost audioknihám. Platí to i o vás? Máte nějakou oblíbenou?
Audioknihy poslouchám moc ráda hlavně při vaření či úklidu. Mám potom pocit, že to pro mě nebyla ztráta času, a dokonce ty činnosti i uměle natahuju, abych si mohla knihu déle užívat. Hodně dám na to, jak je kniha načtená. Mezi ty nejlepší, co jsem slyšela, řadím 1984 načtené Davidem Novotným, Šikmý kostel, který načetla Vilma Cibulková, a na Západní frontě klid čtené Jaroslavem Pleslem.
Kdybyste si mohla vybrat, kdo by měl namluvit vaši některou z knih a proč?
Tak samozřejmě Richard Krajčo. Je to můj dvorní načítač a mně se opravdu líbí, jak moje knihy posouvá svým čtením k určité dramatizaci. Dává jim tak další přesah.
Co chystáte na příští rok? Plánujete novou knihu? Na co se mohou čtenáři těšit?
Já se momentálně nacházím v procesu intenzivního psaní. Vzniká nová kniha, kterou bych chtěla vydat v říjnu příštího roku. Zatím má pouze název pracovní, ale možná se z pracovního stane oficiální. Jmenuje se Čarodějky a je to příběh několika generací žen jednoho rodu.
Máte nějaké vánoční přání? Jaké?
Popřála bych spokojenost a pevné kořeny. Abychom v každodenním proudu událostí - které nás často dokáží semlít či rozvibrovat a velmi často v nás probouzí temné stránky pramenící právě z vlastní nespokojenosti - dokázali pevně stát a sledovat věci s nadhledem. Abychom měli klid v duši.