Jak dnes žije Bílá Masajka: Po útěku z Afriky se jí převrátil život. Už nikdy ale neprožila takovou vášeň jako s válečníkem Samburu

Říká se, že existují velké lásky a správné lásky. A právě ty velké lásky nás někdy dostanou do situací, na které sice nepatří k těm nejšťastnějším, běžně ale patří k tomu nejintenzivnějšímu, co prožijeme. Jednu takovou velkou, ale rozhodně ne správnou lásku zažila žena, jejíž životní příběh fascinoval spoustu lidí.

Byla to láska na první pohled

Corrine Hofmann se narodila 4. července 1960 ve Švýcarsku. Její dětství nebylo příliš ideální, protože rodiče byli nevítaní přistěhovalci, kteří se po druhé světové válce rozhodli usadit právě zde. Přestože jejich finanční situace nebyla příliš dobrá, Corinne se vyučila v oboru prodavač a po dokončení studia se v pouhých 21 letech stala úspěšnou majitelkou svatebního salonu. Potkala svou první lásku, zasnoubila se a v roce 1986 se snoubencem vyrazila do africké Keni. Během cesty potkala Lketinga Leparmororijo, samburského válečníka, který ji naprosto uchvátil.

A tak se zrodila Bílá Masajka

Když se vrátila do Švýcarska, nemohla na urostlého domorodce přestat myslet. Poblázněná spalující láskou opustila svého snoubence a vydala se hledat svého válečníka zpět do Keni. Našla ho pomocí fotografie a svých vzpomínek v malé vesnici v buši poblíž Barsaloi, následně se vzali. Její romantická představa, že bude žít absolutně mimo evropský standard se svou velkou láskou v chatrči ze dřeva a hadrů poslepovaných kravským trusem, se brzy rozplynula. Nejprve se jim však po pár měsících narodila dcera Napirai a Corrine začala žít jako samburská žena, které dali jméno Bílá Masajka. I zde projevila svůj obchodní talent a otevřela si krámek s potravinami. Idylický vztah se však pomalu začal měnit v teror.

Velkou lásku vystřídal africký teror

Od svého drogově závislého manžela musela snášet fyzické i psychické týrání, žárlivé scény a velká láska se, jak už to tak bývá, změnila v neúnosný horor. Začaly na ni doléhat těžké životní podmínky bez tekoucí vody a elektřiny a situaci zkomplikovaly i zdravotní potíže. V roce 1990 se Masajka rozhodla, že už v roli podřízené africké ženy žít nechce, a tak se i s dcerou ve své péči vrátila zpět do Švýcarska a s manželem se rozvedla. V roce 1998 vydala svůj první román Bílá Masajka, který se stal bestsellerem a byl v roce 2004 zfilmován. Druhá kniha Zpátky z Afriky, pojednává o jejím návratu zpět do Evropy a civilizace. Mezi její další významná díla paří knihy Setkání v Barsaloi, Afrika, má láska a Dívka s žirafím krkem.

Po více než 14 letech od rozvodu se do Barsaloi vrátila, aby navštívila svou keňskou rodinu, především svou tchyni, ke které měla velmi blízký vztah. Zúčastnila se také natáčení filmu na motivy její první knihy. Její dcera Napirai si roky dopisovala s rodinou svého otce a tím se připravila na emotivní setkání. Na něj byla připravená až v roce 2010, kdy se společně vydaly za keňskou rodinou. První setkání s otcem bylo prý velmi dojemné a první objetí s babičkou velmi emotivní. „Moje dcera se také setkala se svými čtyřmi nevlastními sestrami a jedním nevlastním bratrem z otcova druhého manželství, se strýci, tetami a sestřenicemi,“ vypověděla Corrine v rozhovoru v roce 2011 pro web Swissinfo.ch.

Na Afriku vzpomíná s láskou

Dnes žije v horské oblasti Švýcarska kousek od italských hranic, kde píše knihy, provozuje malý rodinný penzion a je spokojená. Po návratu do Evropy měla ještě jeden dlouhodobý vztah, který nevyšel, ale dnes se svým současným partnerem si užívá parádní cestování. Nic neplánuje a při svých pravidelných horských procházkách přemýšlí, co jí život ještě přinese. Přiznává, že nikdy neprožila něco tak intenzivního jako vztah se samburským válečníkem a na své dobrodružství vzpomíná s láskou. Nicméně by ho žádné Evropance sama za sebe nedoporučila. Dcera Napirai vede kosmetický a kadeřnický salon na letišti v Curychu. I když navštívila Afriku a svou rodinu několikrát, nedokáže si prý představit, že by se tam natrvalo přestěhovala.