Jsem máma, ale taky žena, která má ráda svou práci. Žena, pro kterou je psaní smysl, ne živobytí. Žena, která má svůj pevný názor, a proto poslouchá ty, kteří mají názor opačný. Žena, která věří lidem, za něž mluví činy, nikoliv slova. A žena, která včera tajně snědla tatranku v deset večer nad dřezem.
Abychom mohly být samy se sebou spokojené a šťastné, musíme vědět, co nás spokojenými a šťastnými dělá. Na věty typu: “vím, co nechci, a to je důležitější než vědět, co chci”, už v životě nehraju. Protože jsem si vyzkoušela, že vědět co nechci, člověka nikam neposune. Napsala jsem si seznam toho, co chci. Jak to dělám už roky.
Ovšem současný seznam se od těch předchozích poměrně liší. I když lehce neurčitý a nepříliš ambiciózní plán to je...alespoň pro začátek.
Seznam před narozením Aniky
- Naučit se španělsky.
- Vylézt po čtyřicítce s bráchou jakoukoliv třítisícovku (připojištění). I když postačí jakýkoliv kopec vyšší než Sněžka.
- Napsat scénář k H.P.
- .
.. další jsou předmětem privátního odškrtávání