FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: Kde je doma

Někdo odpovídá, že doma je tam, kde má své blízké. Já mám své blízké minimálně na třech místech.

Jiný říká, že doma je tam, kde má svou postel. Mám tři své postele.

A další zas, že tam, kde se cítí dobře. V tomhle případě trojka ani nestačí.

Napadlo mě to, když jsme šla onehdy nakoupit a viděla kadeřnici, kterou znám léta od vidění, jak zametá před svou provozovnou.

Narodila jsem se na severu. To bylo deset let mé doma. Pak mě rodiče přestěhovali na východ a řekli, doma bude teď tady. A bylo. Odtud jsem putovala do Prahy a tady vystřídala pár kolejí a bytů, ze kterých jsem dovláčela květináč a dřevěný věšák tam, kde mám dodnes trvalé bydliště a zápis v katastru. Aby to nebylo tak jednoduché, před čtyřmi lety jsem se přestěhovala za svým milým znovu na východ. A před několika měsíci zase zpátky. V Praze pracuju, dcerka chodí do školy a za milým uháním o víkendech a volnu. Tak kde jsem tedy doma?

Mám ráda sever. Občas se mně o něm zdá. Tam jsme hráli na Tajuplný ostrov, stavěli stany z dek, chodili na koupaliště, sáňkovali mezi stromy, kecali hodiny na houpačkách. A dostala jsem tu první pusu.

Mám ráda město na východě, kde žijí moji rodiče. A taky jejich dům a zahradu, kde pořád něco kvete. Moje puberta a dospívání. Plesy, první opravdové lásky, kamarádství.

Mám ráda Prahu. Narodila se tu a vyrůstala má babička. V nuselském bytě bylo hezky slyšet cinkání tramvají. Krásné město. Když jdu ráno v osm po skoro prázdném Karlově mostě a koukám na hrad, jsem pyšná. A když míjím cizí turisty, říkám si v duchu, heč, to tu máme nádherně. Poznala jsem tu hodně milých lidí, které mám ráda. Ale hlavně, narodila se tu moje dcera. Kousek od Vltavy pod Šemíkovou skálou. Nejhezčí den.

Mám ráda město, kde bydlím se svým milým. Jsou tam kopce, lesy, zvířata, bezvadná hospůdka u autobusového nádraží. Když sedím v létě na zahradě, nebo v zimě v pokoji u krbu, připadám si spokojená.

Taky mám ráda vesnici, odkud pochází můj děda. Moje nejlepší letní prázdniny! A Krkonoše mám ráda. Moje nejlepší zimní prázdniny. Tajná láska.

Mám ráda náš minidomek se zahradou, kde trávíme s dcerou všední dny. Když jdu nakoupit, potkávám známé tváře. Můžu si popovídat s úžasným knihkupcem, který si splnil sen a prodává knížky, víno a čaje v okrajové pražské čtvrti, přestože před lety vedl vyhlášené knihkupectví v centru. Mám ráda své sousedy, kamarády. Miluju chvíle, kdy se s dcerou koukáme na Pána prstenů, smějeme blbostem nebo jen tak tiše sedíme a víme jedna o druhé. Líbí se mi, jak se nám klubou ze země kytky, i když se o ně hanebně staráme, a jak povyrostla hrušeň a jabloň, které jsme kdysi zasadili. A když vidím tu paní kadeřnici, kvůli které to vlastně celé píšu, říkám si, jak je fajn že někam patřím. Na všechna ta místa, která mám ráda, ke všem těm lidem, které miluju.

Je jedno, kolik mám postelí, bytů, domků, zahrádek, měst, vesnic, knihkupců i kadeřnic. Svoje doma si nosím v sobě.