Důležité vodítko
Denně vídáme mnoho pejskařů, po jejichž boku spokojeně cupitá pejsek na vodítku. I když by se mohlo zdát, že vodítko a pes patří k sobě, najdou se štěňátka, která vodítko zarputile odmítají. Snažte se tedy od útlého věku učit štěně na vodítko a ideálně si nastavte pravidla, která budete během následujících procházek dodržovat. Například nedovolte, aby štěně na vodítku tahalo. Stejně tak ho naučte, aby chodilo poblíž vaší nohy a zastavilo se pokaždé, když se zastavíte vy. Věřte, že v budoucnu tyto kroky oceníte, a především vám usnadní chvíli, kdy se rozhodnete psa trénovat na chození bez vodítka.
Ach to kousání
Štěňátka milují kousání! A tak koušou všechno, co jim přijde pod zuby. Od oblíbené hračky až po bačkory, deku nebo nohu od židle. I v tomto ohledu se vyplatí, když budete důrazní a od první chvíle nastavíte pevná pravidla. Pokud svého pejska objevíte se „zakázaným“ předmětem v puse, ihned mu dejte najevo, že tento předmět se nekouše, a nasměrujte ho k hračce, kterou může kousat do aleluja. Poté štěně pochvalte za to, že žvýká správnou věc.
Samota není nepřítel
Ruku na srdce, málokomu se chce opouštět malé štěňátko. A tak si mnoho pejkařů bere na prvních pár týdnů se štěňátkem home office a nevzdalují se od malého uzlíčku ani na krok. I když by se mohlo zdát, že jde o chválihodný krok, opak je pravdou. Už od útlého věku bychom štěňátko měli zvykat na to, že nastane chvíle, kdy bude doma samo. V ideálním případě samotu trénujte, a to tak, že se od štěňátka nejprve vzdálíte na minutu, následně na pár minut, a poté třeba i na půl hodiny. Důležité je pouze to, aby pes viděl a věděl, že se pokaždé zase vrátíte domů.