Ve světě umění se prolíná mnoho jmen. A přestože jsou většinou mužská, právem se do žebříčku nejvýznamnějších umělců řadí i několik žen. Mezi ně patří i Frida Kahlo, mexická malířka, která prožila celý život v bolestech. Přesto však dokázala žít naplno. Připomeňte si její osud. Možná zjistíte něco, co jste o ní netušili.
Frida Kahlo, vlastním jménem Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón, patří k výčtu nejznámějších světových umělkyň. Narodila se 6. července 1907 v Mexiku, konkrétně ve čtvrti Coyoacán. Téměř celý život protrpěla v obrovských bolestech. Upoutána na lůžko vytvořila 143 maleb, z nichž 55 byly autoportréty.
Frida měla velmi specifický vzhled. Narodila se maďarsko-židovskému otci a matce se španělsko-mexicko-indickými kořeny. V dětství překonala dětskou obrnu a jejím snem bylo stát se lékařkou. Osud tomu ale chtěl jinak.
Když jí bylo 18 let, byla vážně zraněna při havárii autobusu, který se srazil s tramvají. Následky byly pro mladou ženu devastující – zlomeniny páteře, klíční kosti, nohou a žeber, rozdrcená pánev a ramena ji na více než rok upoutaly na lůžko. I přes několik desítek operací trpěla celý život velkými bolestmi a musela nosit speciální korzety, které její tělo držely v požadované poloze. Ostatně, bolest ve všech podobách se stala jejím celoživotním tématem. Její sen stát se lékařkou se v mžiku rozplynul. Nebýt ale této nešťastné tragédie, možná by její obrazy nikdy nespatřily světlo světa. S olejovou malbou totiž Frida začala právě v době rekonvalescence.
Jak již bylo zmíněno, malovat začala během dlouhých chvil během rekonvalescence. Nejbližší jí byl styl malby původní mexické kultury spolu s prvky realismu, symbolismu a surrealismu. Za svůj život namalovala až neobvyklý počet autoportrétů – konkrétně 55. Důvodem prý bylo to, že trávila spoustu času o samotě a byla sama sobě objektem, který znala nejlépe. Ostatně, přímo nad jejím lůžkem měla připevněné zrcadlo, aby se viděla.
V jejích dílech se často odrážela zmiňovaná bolest – a to fyzická i psychická. Ostatně, právě její bolest lze z některých děl nejen vidět, ale dokonce i pocítit. Kvůli prožité havárii nemohla mít děti a prodělala několik potratů, které také zvěčnila. Dle zápisníku, který si Frida vedla, a který byl později nalezen v jejím domě, pro ni byly osudové dva životní momenty – zmiňovaná havárie a chvíle, kdy potkala Diega Riveru.
Frida se do o 20 let staršího malíře Diega Rivery zamilovala, když jí bylo 21 let. V roce 1929 se vzali. Spojovala je nejen láska, ale také vášeň pro umění a stejné politické názory. Oba totiž byli velmi aktivními členy mexické komunistické strany. Jejich soužití bylo vše, jen ne poklidné. Temperamentní povahy obou partnerů vedly k bouřlivým hádkám, následně dokonce k rozvodu, po kterém se o rok později znovu vzali. Oba partneři se navzájem podváděli. Diego měl dle dostupných zdrojů milenek hned několik, včetně sestry své ženy. Frida měla milenecký poměr s komunistickým revolucionářem Lvem Trockým, ale nejen s ním. Aférek měla více, a to jak s muži, tak s ženami. Byla otevřeně bisexuální a vzepřela se genderovým stereotypům tehdejší doby. Ve svých dílech se odklonila od tradičního zobrazování ženské krásy v umění. Byla zkrátka sama sebou a její veřejné vystupování můžeme dnes považovat za feministické.
Ačkoliv namalovala neskutečné množství obrazů, během svého života tolik populární nebyla. Dlouho žila ve stínu Diega, který byl taktéž umělcem. Spolu s ním cestovala do Francie a Spojených států amerických, kde poznala spoustu významných umělců a slavných osobností. První samostatnou výstavu měla v roce 1938 v New Yorku. Značného úspěchu se ale dočkala až kolem roku 1940, ovšem ještě slavnější se paradoxně stala až po své smrti.
Kvůli celoživotním bolestem a desítkám postoupených operací brala celý život morfium a další léky proti bolesti. Ke konci svého života se stala nejen na morfiu, ale také na alkoholu závislá. V roce 1953 jí musela být amputována noha, což nesla velmi těžce. Dle některých zdrojů upadla do depresivních stavů a k fyzické bolesti se přidala ta psychická, která dokonce vedla k myšlenkám na sebevraždu. Nakonec však zemřela přirozenou smrtí, a to 13. července 1954 ve věku 47 let. Oficiálně byla za příčinu smrti uvedena plicní embolie. Její pozůstatky jsou uloženy v Modrém domě (La casa azul), kde se narodila, žila a nakonec i zemřela. Dům je dnes veřejnosti přístupný jako Muzeum Fridy Kahlo.
