Český fenomén: Kdy vznikly taneční?
Taneční často představují vstupní bránu do života dospělých. Pro Čechy běžná věc je však světovým fenoménem. Nikde jinde na světě se taneční v takové míře neučí.
Absolvovala je většina z nás. Někteří úspěšně a kroky valčíku, waltzu, polky nebo jivu znají nazpaměť, jiní je trávili v přilehlém baru a odnesli si z nich leda tak pošlapané nohy. Taneční jednoduše patří k našemu dospívání.
Tančíš, tančím, tančíme
Historie tanečních v podobě, jakou dnes známe, sahá až do roku 1830. Kurzy podobné těm, které nalezneme v České republice, probíhají jen na Slovensku a v Polsku. V trochu jiném stylu pak částečně v Německu a Rakousku. Někteří dokonce tvrdí, že absolvování tanečních a zvládnutí tance patří ke všeobecnému vzdělání. „Je to součást naší kultury, jak poznamenal jeden můj kolega: Součást našeho dospívání. Nejde jen o tanec, ale i o naučení se základních pravidel chování se ve společnosti. Kromě toho je to možnost seznámení se s novými lidmi. A hlavně tím vzniknou vzpomínky na dlouhá léta,“ uvádí Jiří Plamínek ze Svazu učitelů tance ČR a zmiňuje, že dnes zájem o taneční neklesá, ale spíše je lehce na vzestupu. Co se týče poměru mezi počtem přihlášených dívek a chlapců, je to nyní zhruba nastejno. „Reprezentuje to statistický poměr zastoupení mužů a žen v populaci. Chodí spíše gymnazisté, z obchodních akademií, z průmyslovek také, ale méně, málo z učňáků. To je ale tím, že je tam v současnosti velmi málo žáků obecně,“ doplňuje Plamínek.
Nejde jenom o tanec
Možná zrovna pro vás byly taneční utrpením, ale musíte uznat, že společenská pravidla, která jste si tam osvojili, pamatujete dodnes. Ať už se jedná o správné oblečení nebo držení těla při tanci, kdy pánova ruka nikdy nesmí klesnout do společensky nepřípustných míst. Základním prvkem etikety je vhodný oděv. Výsledkem nevhodně zvoleného oblečení může být trapná situace, proto se určitě vyplatí se předem o vhodném oblečení informovat. U chlapců je přípustný tmavý oblek, kravata či motýlek a společenská obuv. Často se jedná o zakoupení prvního obleku vůbec. Dříve byly součástí tradičního slavnostního oděvu také bílé rukavičky, dnes už to není ve většině tanečních školách požadováno. Nicméně jedná se o vhodný prvek, který ocení zejména mládenci, kterým se potí ruce. Dívky to mají o něco jednodušší z toho pohledu, že obvykle už nějaké vhodné šaty v šatníku mají. Do tanečních by měly mít jedny krátké šaty, jejichž délka by však neměla být nad kolena. Na prodlouženou či závěrečný věneček jsou pak vhodné šaty dlouhé.
První seznámení s oblekem
Pro chlapce bývají taneční často první příležitostí k zakoupení obleku. Ten by měl být nejen slušivý, ale také pohodlný, aby se tanečník cítil komfortně. Rodiče často kvůli ceně sáhnou po oblecích z podřadných materiálů, které nejsou prodyšné. V takovém se tanečník při tanečních kreacích pořádně zapotí a zároveň ho to může od nošení obleku v budoucnu odradit. „Doporučuji oblek z vlny, která je prodyšná, příjemná na tělo a dobře absorbuje pot. Případné pomačkání se navíc samo vyrovná. Navíc se jedná o materiál vhodný pro celoroční nošení,“ radí Petra Koutná z oděvní rodinné firmy Koutný. Nešlápnete vedle, pokud zvolíte modrou barvu, ta se totiž hodí také pro většinu dalších společenských událostí, jako je například maturitní ples. Oblek tak chlapec využije nejen do tanečních. Při výběru dbejte na to, aby sako nebylo příliš těsné. „Často se chybuje i v délce rukávů košile, ta by měla být o centimetr delší než rukáv saka. Zkrátka oblek by měl perfektně sedět, a pokud chlapci nesedí konfekční velikost, doporučuji zvážit pořízení obleku na míru, u kterého se cena od obleku z dobrého materiálu v konfekci příliš neliší,“ doplňuje Koutná. Oblek by měla doplnit kvalitní kožená formální obuv, která zamezí nepříjemným otlakům a puchýřům.
Pohodlná obuv je základ
Nejčastěji dívky chybují ve volbě obuvi, konkrétně ve výšce podpatků. Neuvědomují si totiž, že ve zvolených botách budou při tanci trávit desítky hodin. Vhodná výška podpatku jsou tři až čtyři centimetry. Doporučuje se též pásek kolem kotníku, který zajistí, že obuv z nohy nesklouzne. Příliš upnutý střih šatů v kombinaci s nepružným materiálem představuje další nešvar. Takové totiž neumožňují volný pohyb pro všechny taneční kreace. Nejvhodnějším střihem je áčkový s rozšířeným střihem sukně. Přestože jsou dívky ve věku, kdy by rády ukázaly své přednosti, nesluší se do tanečních volit příliš hluboký výstřih a zcela odhalená záda. Korzetové šaty pak mohou sjíždět, ramínka by tak měla být podmínkou.
Chodili jste do tanečních? A jaký je váš nejsilnější zážitek z hodin tance?
ČTĚTE TAKÉ: Choreograf a tanečník Václav Kuneš: Tanec má mnoho tváří. Stačí jen ochutnávat.