V pátek odpoledne se sbalit a vyrazit. Do lesa, k rybníku, k táboráku… Na chalupu! Prostě vypadnout z města. Pro tisíce z nás příjemná realita, pro další nedostižný sen. Opravdu teď všichni toužíme po vlastní chatě či chalupě, nebo je to jen nafouklá bublina, která brzy splaskne? A jak moc se při chalupaření změnily naše priority a zájmy?
Rok s covidem s námi pěkně zamával. Většině z nás i zcela zpřeházel žebříček hodnot. Začínáme mnohem lépe rozlišovat důležité od nepodstatného, hledáme jistoty, které nám zoufale chybějí. A znáte větší jistotu než mít kam odjet, když je dobře i když je nejhůř?
Kousek vlastního území, kam na vás nikdo nemůže, kde lze kdykoli sundat roušku a volně vydechnout. Místo, kam můžete zmizet i s dětmi, když po sto padesáté (zase) zavřou školy a vám nařídí home office. A samozřejmě záchranu, kde strávit léto, pokud nebude možné odletět k moři nebo si zajet na výlet do Tater. Nejistá doba volá po zárukách a tou je vlastní chata či chalupa víc než cokoli jiného.
Národu chatařů a chalupářů nikdo nemusí vykládat, co pro ně vlastní víkendový příbytek znamená. Ovšem v loňském roce – s prvním lockdownem – dostala tahle česká mánie úplně nový význam.
Mít své útočiště, nejlépe někde stranou od lidí, se rázem stalo nejzajímavější výhrou. A jak rok s covidem nabíral na obrátkách, bylo to ještě čím dál atraktivnější téma. Mnohé to doslova zachránilo před totálním vyhořením, zešílením z distanční výuky i totálního nasazení při práci z domova.
„Když nám před dvěma lety babička odkázala chalupu nedaleko Sušice, moje první myšlenka byla ji okamžitě prodat,“ svěřuje se Markéta Hrubá z pražského Jižního Města. Její manžel i děti byli ale proti, a tak podlehla nátlaku a všechny rodinné úspory postupně investovali do oprav domu z roku 1909. „Nebyla tam kanalizace, v půlce místností byla plíseň, ale dům, který postavil babiččin dědeček, stojí na krásném místě u lesa. Každý, kdo sem přijede, to cítí a chce tu zůstat,“ usmívá se Markéta.
Vloni na jaře se do částečně opraveného domu přestěhovali skoro na dva měsíce, strávili tu prázdniny a jak to šlo, tak i velkou část zimy. „Ta chalupa je stará a hrozně špatně se vytápí, ale než bych byla s klukama zavřená v paneláku, jsme raději tady. I za cenu mírného nepohodlí. Vlastně mě dost baví, jak se najednou přišlo na to, že k životu potřebujeme hlavně wifi. A když je dobrý signál, dá se žít i jinak. Svobodněji, zdravěji. Bez toho věčného všudypřítomného shonu. Sledovat jak kvetou i dozrávají meruňky, večeři připravovat i jíst venku… Když jsme na chalupě, kluci jsou většinu času na čerstvém vzduchu, ani počítače je tolik nebaví jako doma. Skamarádili se tu s místními dětmi a do Prahy se jim často vůbec nechce. Když poslouchám stesky kamarádek, které podobnou možnost nemají, jsem za ni nesmírně vděčná,“ přiznává.
Že si spousta lidí během uplynulého roku uvědomila, jakou výhrou je vlastní chata či chalupa, dokládají i čísla realitních makléřů. Ceny volných objektů letí vzhůru a nabídka řídne. Jen za poslední rok poptávka v průměru vzrostla o čtvrtinu a zájem je tak velký, že nově přidaný objekt do nabídky je během pár dnů rezervovaný. Dokonce se stále častěji na vybrané nemovitosti pořádají prodejní aukce, které logicky vyženou cenu ještě výš.
Podle údajů společnosti RE/MAX jde zvýšený zájem o rekreační objekty ruku v ruce s růstem cen. Zatímco v roce 2017 se průměrná cena chalupy prodávaná v ČR pohybovala pod milionem korun (977 292), dnes je o polovinu vyšší (1 547 378). Podle portálu Bezrealitky.cz ceny začaly výrazně růst asi před pěti lety a v posledních dvou letech se dá hovořit až o jejich skokovém růstu.
U komfortních rekreačních objektů, které umožňují i dlouhodobé celoroční bydlení, to je v průměru až 3,1 milionu korun. Chaty a chalupy se staly také investiční záležitostí a Češi do nich vkládají své úspory. Největší zájem je o hezké chalupy po rekonstrukci, stojící na vlastním pozemku stranou od zástavby, ale právě ty patří k těm nejdražším.
Ale rozhodně tu nikdo nechce žít jako před padesáti lety. Co se v českém a moravském chataření a chalupaření změnilo v posledních letech zcela zásadně – a to bez ohledu na pandemii –, je přístup, jak chceme své víkendy mimo město trávit. Rozhodně ne natíráním plotu či dlážděním terasy jako naši tatínkové a dědečkové.
Priority a zájmy jsou úplně jinde. Svého volného času si vážíme, proto ho raději naplňujeme sportem, grilováním, posezením u krbu. Jak potvrzuje i František Brož z Bezrealitky.cz, kromě stavu objektu a jeho okolí se nejvíc zajímáme o to, jaký je v lokalitě internet. A zdaleka nejen kvůli práci nebo distanční výuce.
Touha žít i na chatě či chalupě jako ve městě je čím dál silnější. „Abychom mohli večer koukat na seriály, bereme si s sebou kvůli tomu projektory nebo herní konzole. Neváháme si objednat nákup na chalupu online. Prostě high-tech se vším všudy. Ale zároveň se zvyšuje také zájem o možnosti ‚zeleného‘ hospodaření – tzn. především vybudování vodních nádrží nebo solárních střešních panelů na ohřev vody či přitápění,“ připomíná František Brož.
