6 kroků k uzdravení vnitřního dítěte: Pomohou ke štěstí, lásce i úspěchům v dospělosti

Co je vnitřní dítě

Všechny naše zážitky od dětství až po batolecí věk a mládí jsou naší součástí. Psychoanalytik Carl Gustav Jung popisuje „božské dítě“ jako kolektivní součást lidské zkušenosti. Vnitřní dítě je zdrojem velké síly a moudrosti. Jako děti pozorujeme svět kolem nás a vstřebáváme učení od našich opatrovníků, učitelů a komunit. Mnoho z nás si také z dětství nese hluboké rány způsobené traumaty, emocionální nedostupností nejbližších nebo nepřijetím a neuznáním našich potřeb a pocitů. Pokud je neřešíme, můžou způsobit maladaptivní chování a velké utrpení. A teď konečně něco pozitivního: V dospělosti, bez ohledu na to, co se stalo v naší minulosti, můžeme využít radost a moudrost svého vnitřního dítěte, vyléčit hluboké rány a vzkvétat.

5 znaků, že vnitřní dítě potřebuje léčení

Většina lidí musí zpracovat určitou bolest pramenící z dětských zkušeností. Následky mohou být různě závažné.

1. Emocionální nestálost
Projevují se značné výkyvy nálad, člověk je přehnaně reaktivní nebo podrážděný, může se přistihnout, že je odtažitý, citově chladný.  

2. Přílišná nezávislost
Ačkoliv se na nezávislost běžně pohlíží jako na kladnou vlastnost, jsme sociální bytosti, proto ke štěstí a spokojenosti potřebujeme jeden druhého. Pokud neumíme dávat a přijímat lásku, vyhovět žádosti o pomoc nebo si o ni říct, může jít o traumatickou reakci, která nás má ochránit, protože se bojíme, že by se mohlo opakovat něco bolestivého či traumatizujícího z minulosti.

3. Škodlivé chování při zvládání situací
Pokud si například kupujeme příliš drahé věci, které si nemůžeme dovolit, jíme, abychom se uklidnili, pijeme příliš mnoho alkoholu nebo máme jakoukoli jinou závislost, naše vnitřní dítě je nejspíš zraněné. Čím více se budeme snažit něco potlačit a ignorovat, tím horší bude naše chování.

4. Emoční otupělost a duševní poruchy
Projevem zraněného vnitřního dítěte jsou úzkosti, deprese, nespavost, nedostatek motivace, extrémní vyhýbavost, poruchy příjmu potravy nebo obsedantně kompulzivní porucha.

5. Dysfunkční vzorce ve vztazích
Pátým znakem je absence bezpečného citového připoutání, která se projevuje ve vztazích. Člověk má například problém s jakýmikoli vztahovými vazbami, je odpojený od svých pocitů, odmítá potřeby partnera, vrhá se do vztahů po hlavě, neustále pociťuje úzkost z toho, že vztah skončí, obává se odmítnutí či opuštění.

Proč se naučit léčení vnitřního dítěte

Vnitřní terapeutická práce za účelem léčení ran z dětství může změnit celý náš život. Pomáhá vypořádat se s nevyřešeným traumatem z dětství, které ovlivňuje náš dospělý život. Prostřednictvím procesu odhalování potřeb vnitřního dítěte lze zjistit, jaké emocionální potřeby máme a které nejsou naplněné. Můžeme se tak zbavit se negativních přesvědčení o sobě a člověku, kterým jsme dnes, a objevit své pravé autentické já.

6 kroků k uzdravení vnitřního dítěte

Uzdravování vnitřního dítěte je proces a překonání ran z minulosti vyžaduje čas a úsilí. Mějte trpělivost sami se sebou a radujte se z každého pokroku.

1. krok: Spojte se se svým vnitřním dítětem

Prvním krokem k uzdravení vnitřního dítěte je propojení s mladší verzí sebe sama, jehož součástí je rozpoznání bolesti, zranění a traumat pocházejících z dětství. Vraťte se v myšlenkách do raného dětství a zkuste se spojit s pocity a emocemi, které jste možná potlačovali nebo popírali. Takovýto proces sebereflexe může být bolestivý, na cestě k uzdravení však jde o zásadní krok.
Jak na to prakticky:
Nastavte si stopky na 10 minut a pusťte si jemnou meditativní hudbu. Opakujte tato uklidňující slova: „Zvládl/a jsem 100 % svých špatných dnů. Jsem silná/ý.“ Začněte meditovat o své minulosti.

2. krok: Uvědomte si, co jste zanedbávali

Dopad emočního zanedbávání, v němž je zakořeněná spousta dětských traumat, se často přehlíží. I ten nejmilejší rodič může být vinen tím, že takto svému potomkovi mimoděk ubližoval. Dítě pak trpí bolestí způsobenou nenaplněním emocionálních potřeb. Vystopování oblastní, kde jsme byli zanedbáváni, je klíčové. K odhalení toho, co naši rodiče a nejbližší udělali, nebo naopak neudělali, a nám to způsobilo zranění, která si z dětství přinášíme do dospělosti, pomůže psaní deníku.
Napište si odpovědi na otázky:
Které zkušenosti z dětství jsou pro mě bolestné? Jak ovlivňují mé dospělé já? Co z mého raného života nejvíce vyčnívá?

3. krok: Dovolte si emocionální projevy

Je důležité své emoce přijmout, uznat, že jsou naší součástí a zaslouží si pozornost. Své pocity nezavrhujte ani neminimalizujte, dovolte si je procítit a vyjádřit. Opět to můžete provést ve formě psaní deníku, promluvte si o nich s přítelkyní či terapeutem nebo si prostě dovolte plakat a emoce zdravě vyjádřit.
Jak na to prakticky:
Zapalte svíčku, vonný kužel či difuzér nebo jakýkoliv další prvek, který vám pomůže zapojit smysly. Pohodlně se usaďte na podlahu a obejměte se. Dopřejete si tak uklidňující objetí. Pohupujte se nebo otočte trupem. Vydechněte a proces opakujte.

4. krok: Buďte sami sobě milujícím rodičem

Dáte si tak lásku, péči a pozornost, která vám v dětství nebyla poskytnuta. Začněte tím, že si uvědomíte, jak sami sebe zanedbáváte a zavažte se k upřednostňování vlastního blaha. Pečujte o sebe prostřednictvím jógy, meditace, trávením času v přírodě.
Jak na to prakticky:
Připravte si 5 lístečků a na ně si napište fráze jako:
„Jsem hodna/hoden lásky.“
„Co se mi stalo, mě nedefinuje.“
„Jsem plná/ý laskavosti, soucitu a dobroty.“
Rozmístěte je po svém domově, autě, kanceláři a každý den je v průběhu dne čtěte nahlas.

5. krok: Odpouštějte

Odpuštění je základním krokem v procesu uzdravování. Jde odpuštění svém mladšímu já za chyby a selhání, i těm, kteří vás zranili a ublížili vám. Odpustit neznamená zapomenout, ale spíš uvolnit hněv, zášť a hořkost, které by mohly bránit v uzdravení. Odpuštění je branou k bezpodmínečné lásce.
Jak na to prakticky:
Vezměte si papír a nastříhejte ho na proužky. Na každý napište zranění nebo bolestivou vzpomínku, které jste objevili v rámci 2. kroku, a složte je na malé čtverečky. Ty pak vhoďte je do misky s vodou a sledujte, jak se rozpouštějí, opatrně je spalte plamenem svíčky nebo vyhoďte do odpadkového koše. Provedete tak očistný rituál, který přináší odpuštění a pocit svobody.

6. krok: Více o sebe pečujte

Péče o sebe je podstatnou součástí naší trvalé lásky a soucitu k sobě samým. Vyvolávat potlačené bolestivé emoce a znovu prožívat těžké chvíle z našeho dětství je neuvěřitelně vyčerpávající, péčí o sebe projevujeme soucit sami se sebou. Můžeme tak rány znovu otevřít, obvázat, opravit, vyléčit. Věnujte se činnostem, které vám přinášejí radost.
Jak na to prakticky:
Každý den zařaďte jednu novou, nebo nahraďte jednu stávající, sebepodporující činnost. Může to být cokoliv, co vám přináší radost a dělá dobře, například nový koníček, objetí, domácí lázně, poslech hudby, zpěv, tanec, meditace, četba, divadlo, výstava, setkání s přáteli.