Nezdolné keře lísky s chutnými oříšky nerostou jen ve volné přírodě. Jsou také neodmyslitelnou součástí našich zahrad.
TEXT: Alexandra Koutná
Drobné krystalové ledové námrazy se ještě zlehka třpytí na větvičkách lísky. Obtěžkány jsou samčími květy, takzvanými jehnědami. Jakmile však zlatožluté chomáčky jejich pylu začnou poletovat krajinou, je to neklamné připomenutí toho, že zima jde do svého finále a jaro je už opravdu za dveřmi. Pojďme se tedy s tímto užitečným keřem, jehož zdravé oříšky milujeme a hojně využíváme nejen my, lidé, trochu blíž seznámit. Líska patří do čeledi břízovitých. Ve střední Evropě nejvíce rozšířená líska obecná (Corylus avellana) roste zejména na okrajích lesů či kolem cest. Řadí se mezi ekologicky nejdůležitější dřeviny – je vyhledávanou medonosnou rostlinou v době, kdy v přírodě je pylu ještě nedostatek, a je také významným zdrojem potravy pro zvířata, kterým poskytuje navíc možnosti hnízdění a úkrytu.
Tip:
Lískové oříšky nejen skvěle chutnají, ale obsahují spoustu zdraví prospěšných látek a hlavně – posilují nervy!
V zahradách bývá líska součástí smíšených živých plotů a vytváří dostatek stínu. Při jejím vysazování v záhonu nezapomeňte zohlednit její rozměry – líska totiž v dospělosti vyrůstá do výšky čtyř až sedmi metrů a téměř stejně tak i do šířky. Z jednoho keře tak můžete při dobré péči získat až dva kilogramy oříšků. Lísky jsou skromné a nenáročné. Nekladou velký důraz na stanoviště. Vypořádají se i s půdou méně bohatou na živiny či se stanovištěm ve stínu, musíte však počítat s tím, že úroda oříšků pak bude poněkud chudší. A to by byla škoda. Lískové oříšky jsou totiž vynikající kalorickou potravinou. Obsahují šedesát tři procent tuku, sedmnáct procent bílkovin a sedm procent sacharidů. Co do množství tuku a také stravitelnosti předčí vlašský ořech i mandli. Jsou také vynikající surovinou pro výrobu delikátního zdravého oleje, jenž nachází využití v lékařství, kosmetice, ale také kuchyni. Lahodně ochutí ovocné, ale i zeleninové saláty, nebo dokonce zákusky, například palačinky či vafle. Používejte ho ale jen zastudena. Zahříváním ztratí nejen zdraví prospěšné vlastnosti, ale také svou charakteristickou chuť. Lískové oříšky rostou ve shluku dvou až šesti plodů. Jsou obaleny velmi tvrdou skořápkou a v té se dají dlouho skladovat.
V době kamenné byly díky tomu a dobré možnosti uskladnění jednou z nejdůležitějších potravin lovců a sběračů. První keře byly pravděpodobně kultivovány s počátky osídlování. Ohebné pruty lísky našly své uplatnění při výrobě luků, košíků nebo sloužily k stavbě oplocení. Líska hrála po staletí také významnou roli v pohanských náboženstvích. Naši předkové tomuto keři připisovali magickou moc, která je měla ochránit od neštěstí a všeho zlého. Zároveň pro ně byla líska i synonymem plodnosti. Lískové oříšky sloužily k věštění budoucnosti a proutky lísky se dodnes používají při vyhledávání pramenů vody. Pro Římany byla líska symbolem míru, Keltové a Germáni ji zase spojovali s moudrostí. A jak bychom mohli zapomenout na Popelku! Ta díky lískovým oříškům získala štěstí a lásku v náručí svého prince. I když třeba zrovna nevěříte v magii, potěšte se aspoň pohledem na jejich kvetoucí keře, jež jsou předzvěstí blížícího se jara.
Malé dírky v oříšcích má na svědomí nosatec lískový (Curculio nucum). Tento brouk požírá začátkem léta nejdříve listy a následně i mladé plody lísky. Samička do nich vykousne svým dlouhým nosem dírku, do které naklade vajíčka. Larva pak vyžírá vnitřek ořechu, který se sice dál vyvíjí a normálně zraje, je však plný drtě. Dorostlé larvy pak padají k zemi, zavrtávají se do půdy, kde přezimují. Nezapomeňte proto hned začátkem jara prokypřit půdu okolo keřů. Zničíte tak značnou část její populace. Nejlepší ochranou je však vysazovat lísky do výběhu slepic, které nosatcovy larvy spolehlivě vyhrabou a sezobnou.
Každé dva až tři roky, počínaje čtvrtým rokem po výsadbě, je nutné keře lísky proklestit. Odstraňujte suché, navzájem si překážející nebo dovnitř keře rostoucí větve a silné, staré dřevo, které činí koruny hustými. Vždy se snažte, aby keř neměl více než 4–5 hlavních větví. Průklest provádějte od podzimu do jara. Příliš hustě rostoucí větvičky hned zjara u země zastřihněte. Přebytečné výhonky můžete případně vytrhnout i v létě. Ideální je ponechat pět až osm hlavních větví a čas od času nahrazovat staré větve novými.
Zajímavosti:
Venkov a styl
