Co můžou mít společné hluchavka, lopuch či kopr se zvonkem? Bydliště! Rostou klidně u cest, v příkopech, na skládkách, rumištích... A nejde o žádné roští, květena z téhle části krajiny zaslouží pozornost.
Text: MONIKA OTMAROVÁ
Příkopy a meze budily a stále budí vášně; prvně jmenované zpravidla mezi silničáři a starosty obcí. Kamenem úrazu jsou většinou rozporné názory na to, komu vlastně patří a kdo se má starat o jejich údržbu. Ať tak či tak, užitečné jsou pro všechny zúčastněné. Příkopy nevznikly zbůhdarma – jejich hlavním úkolem je chránit cestu před zaplavením. A meze? S příkopy, pěšinami a křovinami po desetiletí zřetelně oddělovaly pole, ale i s nimi spojené různé způsoby obhospodařování půdy. Dělily i odlišné zájmy jejich jednotlivých vlastníků... Zpět k botanickému aspektu této části přírody. Není nezajímavý, meze i příkopy jsou plné pozoruhodných druhů flóry. Stačí se dívat.
Pravdivé přísloví míní, člověk ve stavu nouze se za svůj momentální bod na životní trajektorii nemusí stydět. Stejně jako rostliny, které neprosperují na atraktivních místech, ale právě na mezích, v příkopech. Ač se neocitají v pugétech určených do záře reflektorů, jejich půvab, vlastnosti a schopnosti to nesnižuje. Jako příklad stačí pár zástupců vysmívané příkopové květeny.
První z nich roste skoro všude, na okrajích lesů i cest, pustých místech, na smetištích. Ani na pohled není nic moc, takový ošuntělý bodlák. Mysleli si to možná i naši rodiče, když jsme jako děti po sobě házely plody lopuchu v podobě pichlavých kuliček. A ty pevně držely na oblečení... Držely i na srsti psa švýcarského technika jménem Georges de Mestral, když spolu chodívali alpskou přírodou. V čem je tohle zajímavé? Mestrala kuličky lopuchu inspirovaly k vynálezu suchého zipu! Zdánlivě obyčejná, nepříliš vzhledná bylina by se měla dočkat poct za usnadnění života. Nejen za to, i za léčivé účinky; jeho nejmocnější částí je kořen, který se vykopává na podzim u jednoletých rostlin, na jaře u dvouletých. Účinky? Zmírňuje trávicí obtíže, podporuje látkovou výměnu, zlepšuje činnost jater a žlučníku. Ale v zahradě je považován za plevel, který se k neradosti pěstitele šplhá do výšky tří metrů. Neomlouvá ho ani to, že za bouřky se jeho listy mění v deštník. Vysoké divizně se odpustí víc, byť je též první dámou rumišť.
Už se hlásí rostlina, která reálné příkopy obývá, a ty imaginární mezi lidmi hloubí. Kopr! Ač jednoletka dokáže lidi drsně rozdělit – jedni ho milují, jiní nemohou ani cítit. Ať člověk stojí na kterékoli straně barikády, aromatické bylině se nedají upřít pozitivní účinky na lidský organismus. Rostlinu znali už lidé ve starověku a vkládali do ní důvěru při řadě obtíží. Gladiátoři si koprem před zápasem údajně potírali končetiny, aby posílili svaly. V Novém zákoně se zase objevuje zmínka o jeho přínosu při bolestech hlavy. On skutečně podporuje uvolnění a uklidnění, což s bolehlavem leckdy souvisí. Ceněný je kopr i pro vysoký obsah vitaminu C, žvýkáním jeho semínek lze osvěžit dech. A v kuchyni se nehodí jen do omáčky nebo kulajdy. V horkých dnech osvěží bulharský tarator – studená okurková polévka se snítkami kopru.
V příkopech se s koprem nezřídka usazuje i podběl lékařský, sléz lesní či heřmánek pravý – tři pohledné bylinky, jimž prach, opuštěná železniční vlečka ani rozbitý hrnec opodál neuberou na kráse či léčivé energii. Ještě chybí zmínka o chrpách, jitroceli, šípkové růži... Jak vidno, skromnost není hendikep, právem se řadí k ctnostem. Jen lidé to často nechápou!
Venkov a styl
