O jméno se dělí s jedním z vodních ptáků a zdvihacích strojů. Tenhle jeřáb je ale rostlinný svéráz. Žije všude, kde je světlo. Na místo i sám „naletí“, zapustí kořeny a... po létě se rozvášní!
Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ
Jednou je strom, podruhé keř, to podle toho, o jaký druh jeřábu jde. Sorbus – rod dřevin z čeledi růžovitých – totiž není zdaleka jen jeden... Nicméně většinu jeho druhů baví mírné pásmo severní polokoule, tak tady vesele ve spoustě provedení roste. Z jara krásně vykvete bíle či růžově, přes léto se drží zelené, ale na podzim rozbalí škálu barev v plodech i listech. No, a směrem k zimě jako správný listnáč shodí lupení. Ovšem jeho bobulky drží i po přemrznutí! Mnohé tím dostávají lepší chuť. Ano, řeč je o jeřabinách.
Věděli jste, že...
... staří Čechové jeřáb nazývali latinsky sorbuj a plod sorbum či německy Abreschbeer, česky oskeruše či břek? Plodům říkali břekyně, chocholátka, granátky...
Obdržet kvetoucí větvičku jeřábu nebo tu s malvicemi (jak se říká jeho plodům) však není pro dámu příliš radostné. Květomluva jí totiž přisuzuje informaci: Jsi příliš domýšlivá. Myslíš, že jsi mne okouzlila? Mýlíš se... Sdělení, které netěší. Dlužno dodat, že sám strom rostoucí v přírodě i ve vyšších nadmořských výškách za obsah nemůže. Ale může za to, že místa kolem mýtin, na krajích lesů, v kosodřevině, ale i ve městech a zahradách díky němu od konce léta přitahují pozornost oranžovými, červenými, bílými i černými plody a jsou odlehčená. On jeřáb totiž nerad roste v houfech jiných stromů, které mu stíní a ubírají na soukromí. Je schopen růst 140 let tam, kde je slunečno, není podmáčená půda a neřádí v ní bakterie ničící růžovité rostliny. Za ideálních podmínek vyšplhá korunou až do výše dvaceti metrů, i kořeny zapustí hluboko. Nevadí mu ani horší ovzduší.
Jedenadvacet let jeřabina dominuje erbu kraje Vysočina, ale už dávno předtím
se používala třeba jako ochrana před zlými čarodějnicemi. Dík tomu občas jeřáb roste blízko domů. Jeho větvičky mají v příbytku bránit proniknutí zlých duchů. Vše funguje jedině tehdy, pokud se 3. května vymění za nové... Ale zpět do exaktní botaniky. Jeřáb, který se u nás stal Stromem roku 2013, tu má hlavní zastoupení ve třech druzích: ptačí, muk a břek. Ptačí, u nás nejrozšířenější, má dřevo podobné hrušni, pročež se používá v řezbářství, soustružnictví, kolářství, na výrobu dužin pro sudy, na hudební nástroje, nářadí, na výrobu dýh, překližek, parket... Z břeku jsou ideální řeznické špalky či biliárová tága.
Běžný našinec u jeřábu více než dřevo ocení plody. Ty se liší barvou i stupněm sladkosti a trpkosti. Jedlé jsou ale všechny. Z jeřabin může vzniknout dokonalá marmeláda stejně jako lahodná pálenka, ale plody umí i léčit. K jeřabinám se řadí rovněž moravské oskeruše. Té nejstarší je na čtyři sta let, roste ve Strážnici, jmenuje se Adamcova, a když fouká vítr, vypráví... À propos, vysazovat jeřáby nařizoval už v 9. století Karel Veliký. Konečně není divu, tahle dřevina, kromě toho, že byla považována za ochrannou, dává člověku všanc doslova celé tělo – zužitkovává se dřevo, kůra, plody, květy. A nezajímavá není ani pro zvěř, i ta se těší jeho větvičkami, lýkem, pupeny... V Česku máme dokonce speciální jeřáby! Příkladem oněch vyšlechtěnců může být šedokorý bezdězský, který roste jen na kopcích Malý a Velký Bezděz.
Venkov a styl
