Každý list, který noční chlad proměnní v barevný šperk byl pro fotografku Adélu a jejího přítele důvodem k oslavě. Podzim po všech stránkách milují a proto mu na své zahradě na okraji Drahanské vrchoviny nechávali volnou ruku. Nikdy je nezklamal. A i když dnes už si proměny zahrady užívají v Anglii, kam se před pár lety přestěhovali, tato zůstává stále v jejich srdcích.
Stačí jediný pohled do korun, kde to jiskří jako při ohňostroji, a na stesk po létu si člověk ani nevzpomene. Kevin chtěl stromy a pod nimi trávník se stádem oveček, jenže Adéla potřebovala pozemek rozkrájet na menší díly se zákoutími a spoustou kytek. Spokojeni byli nakonec oba, protože měli jak stromy, tak kvetoucí záhony. Jen na trávník neměli čas ani prostor...
TEXT: EVA VŠETIČKOVÁ
Pro Adélu byla zahrada ateliérem pod širým nebem. Neustále v ní něco kvůli focení měnila – vyrýpnout keř a přesadit ho tam, kde ho právě potřebovala, přetřít lavičku nebo kompletně vyměnit trvalky v záhonu nebyl pro ni žádný problém. A jak na svou zahradu Adéla vzpomíná? „Na zahradě člověk tráví spoustu času, proto musí být hezká po celý rok, to bylo naší společnou mantrou. Po jarních cibulovinách a letních květech vstupují na scénu listy v od stínu mědi, rumělky a žhavých uhlíků. Čím je počasí vlídnější, tím intenzivněji se barvy projevují. K poetické atmosféře přispívají zlátnoucí trávy nasvícené měkkým slunečním světlem. Ze smíšených záhonů lemovaných šedivou žulou vyčnívají dochany a tenkolisté ozdobnice s načepýřenými klásky. K mým oblíbencům stále patří impozantní bezkolenec rákosovitý s výškou přes dva metry a fontánově skloněnými listy v zářivě zlatém přelivu. Baví mě pohrávat si s barvami, texturami i tvary rostlin. Pestrobarevné řapíky mangoldu vypadají skvěle po boku brunátných bergenií a dokvétajících mavuní. Květů pak rychle ubývá. Poslední čmeláci poletovali nad šantam,i a lichořeřišnicí, pod šarlatově rudými dřišťály doznívají fialové a růžové tóny hvězdnic a modrá barva bělotrnů přechází do béžové. Trvanlivá suchá plodenství měsíčnic, echinacejí a zlatobýlů dodávají usínající zahradě strukturu a ptákům obživu v krušných chvílích.
Váza s větvičkami svídy a okrasnými jablíčky.
Na otázku, jak takovou pastvu pro oči vytvořit není podle Adély jednoduchá odpověď. V té její cestičky vysypané kačírkem záměrně zpomalovaly krok, aby očím nic neuniklo. Díky tomu se pozemek ohraničený cihlovými zdmi zdál větší než ve skutečnosti byl. Adéla navíc vybrala husté keře a spíš menší stromy, často roubované na nízký kmínek. Podle ní je to nejlepší řešení, když chceme na malý prostor vtěsnat co nejvíc rostlin. Pestrost předvádějí například škumpa s přísavníkem. Ve zlatém převleku to sluší břízce, lískám, růžim svraskalým i vistárii šplhající po pergole. Každý jasný den nechává vyniknout kontrastu mezi barvami a sytou zelení neopadavých smrků, zeravů, jalovců, cypřišků a zimostrázů. Jistotou ptačí potravy je pak okrasná jabloň. Na jaře nádherně kvete a na podzim ji obtěžkávají drobné červené plůdky. Třešně pilovité – sakury jsou na jaře nádherně ověšené růžovými květy, ale okouzlují také na podzim, když se do špičatých listů vloudí barvy. Svůj půvab mají i suché semeníky trvalek, ke kterým se v zimě slétají hladoví opeřenci.
Venkov a styl
