Návštěva americké stepi, nacházející se v zasněžených západních Čechách

Přírodu miloval Jaroslav Faiferlík už jako kluk a na plzeňském předměstí si ji užíval plnými doušky. Dobrodružné výpravy do vytěženého lomu s jezírkem plným čolků a žab za zahradou, na jaře pak zvědavé nadzvedávání kamenů, jestli už zpod nich vylézají první brouci. A ačkoliv ho profese elektrotechnika přivedla ke zkoumání úplně jiných obzorů, tuhle kapitolu v sobě nikdy neuzavřel.

Od zmaru ke kráse

Když si koncem šedesátých let se ženou pořizovali chalupu, objevil inzerát na prodej domu pod skalou, vzdáleného zhruba pětset metrů od nejbližší vsi. Do místa, dávné kovárny chemického závodu, v němž se kdysi vyráběla kyselina sírová, se okamžitě zamiloval. A to i přesto, že tu nebyla zavedená ani elektřina ani voda a zdevastovaný pozemek s haldami vytěžené břidlice byl zarostlý kopřivami a zdivočelými angrešty. Za bezmála půlstoletí toto místo spolu se ženou Jitkou změnili k nepoznání. Na jižně směřující skále vytvořili step s teplomilnými rostlinami včetně opuncií, kaktusů a juk. Vybudovali rybníček lemovaný vlhkomilnými rostlinami, bučinou a čtveřicí vyhlídek, z nichž se lze kochat krásou zahrady bez plotu, která pozvolna splývá s okolní krajinou. Sníh a mrazivé počasí jí dodávají další rozměr. "Vždycky se mi líbily přírodní zahrady, a tak jsem si řekl, že moje bude taky taková. Tajemná, nepřehledná a při jejím procházení by se měla objevovat stále nová tajuplná zákoutí," říká pan Faiferlík.  

Zahrada plná příběhů

"Nechali jsme přírodu, ať sama předvede, co umí. A ona to hrdinně dokazuje i v zimě. Důkazem je třeba bambus, který jsem sem také zasadil. Kvetení těchto fascinujících rostlin je dosud opředeno mnoha záhadami. Například všechny bambusy stejné populace, ať rostou kdekoli po světě, kvetou současně. Kvetení může být částečné nebo úplné a bývá ukončeno velkým oslabením rostliny nebo jejím úplným uhynutím z důvodu velkého vyčerpání. Nikdo mi tuto špatnost nepřál, a přesto mi Fargesia vykvetla," vypráví jeden z příběhů své zahrady pan Faiferlík a pokračuje: "Z malého odkopku se mi po třiceti letech rozrostla v mohutný trs – pýchu mojí čínsko-japonské zahrady v břehovém porostu zahrady. Tím však ukončila život celé své populace a vím, že mi z jejích semenáčků už takový pořádný trs zkrátka nestačí narůst..." Během let prošel rekonstrukcí také dům. Byla však natolik citlivá, že ani odhalené cihly či masivní dřevěné trámy přístřešku přírodní ráz místa nenarušují.