Na chalupě Jarušky Fexové rozkvétají tisícerá zátiší. Před každým by si klidně mohl sednout malíř, aby se zalíbením zvěčnil jejich krásu. Poté, co sem přijedete, vás vezme za srdce milá a domácká atmosféra.
Na návsi s kostelíčkem se v letním žáru vyhřívá obecní rybník, jehož hladina hází třpytivé odlesky přímo do oken Jarčiny chaupy. Manželé Jarka a Bohumil Fexovi si nejprve postavili nový dům, ale nebylo to pro ně to pravé, takže když Bohumil zdědil tento grunt, neváhali ani okamžik, nový dům prodali a začali znovu od píky. Výsledkem jejich několikaletého snažení je půvabná selská chalupa s uzavřeným dvorem, kde se cítíte jako na prázdninách u babičky.
Obec Chrástov je odlehlý kout Česka, kde lesy voní svěžestí a kam Jarčin dům i zahrada perfektně zapadají. Mohutné stromy, pestré květiny a voda vytvářejí přirozeně krásnou symbiózu. Ze špaletových oken, otevřených směrem na zápraží s květináči plnými lobelek, aksamitníků a keřových rajčat jsou vidět také květináče s muškáty. Nedaleko domovních dveří totiž trůní starý žebřiňák plný těchto venkovských květin. Vyvýšený záhon odděluje zápraží od trávníku posetého jetelem a sedmikráskami. Tady, na ploše o rozloze devatenácti tenisových kurtů, si nejen motýii, ale každý milovník květin najde svůj ráj. Nad trávníkem se napřimují květy všech barev a tvarů. Druží se v ležérních skupinách a ušlechtilých kombinacích, které jim přiřkla paní domu. Od června, kdy opustily scénu pivoňky a kosatce, se ujaly vlády hortenzie a růže a také denivky, jejichž jedlé květy svou chutí a křupavostí připomínají ledový salát. Společně s s kapradím a čechravami rostou na břehu rybníčku, který navazuje na zadní stěnu selského stavení.
Ale nejsou to pouze květiny, kterými se pyšní statek Fexových. Jarčina vnoučata tu vždycky najdou něco dobrého k snědku, třeba maliny vyhřáté od sluníčka, švestky nebo sladké plody muchovníku. A nebyl by to správný grunt, kdyby se v něm nezelenalo brambořiště. To by Fexovým mohl závidět lecjaký sedlák. "Už roky nemělo plíseň ani mandelinku," říká nadšeně pěstitelka. Úspěch přičítá také tomu, že přes dvacet let nebyly na zahradě použité chemické přípravky. Šetrný přístup k hospodaření oceňují opylovači a jiná hmyzí žoužel. V záhonu u bylinek se jich střídá tolik, že s sebou tymián i dobromysl s měsíčkem kmitají rychleji než ručička metronomu. I přes čilý ruch, který tu díky užitečným tvorům panuje, je Jarčina zahrada místem velebného klidu, jaký si bývalá knihovnice vysnila podle veršů svého oblíbeného básníka W. B. Yeatse: "A já tam budu mít trochu klidu, neboť klid přichází pomalu, po kapkách, skapává ze závojů rána tam, kde cvrček zpívá." Knihy a zahrada, to jsou totiž dvě věci, které paní Jaruška potřebuje kromě rodiny ke šťastnému životu. Obojí dává křídla fantazii a otevírá dveře do vztušující říše divů a poznání.
Zrenovované selské stavení ukazuje světu své půvaby. Uzavřenému dvoru dominuje načančané zápraží. Jeden se ani nediví, že se tu líbí nejen lidem, ale také všemožné fauně...
Text: Adéla McLintock
Zdroj: Venkov a styl
