Veličenstvo tulipán

Jaké by to bylo jaro bez tulipánů! Kvetoucí tulipány rozzáří jarní záhony, které se teprve probouzejí k životu, a bude trvat ještě pěkných pár týdnů, než v nich vládu převezmou trvalky. Začátek jara si strategicky zvolily k velké show cibuloviny – rostliny, které díky svému zásobnímu orgánu dokážou přežít extrémní sucha i mrazy. Po větší část roku pak po nich v zahradě nenajdeme ani stopy. Tulipány patří mezi liliovité, nejpočetnější čeleď mezi rostlinami kvetoucími na jaře. Barevná paleta květů sahá od pastelových odstínů přes zářivě červenou a žlutou až po téměř černé tóny temně fialové. Často jsou okvětní lístky dokonce vícebarevné. K barevné variabilitě se přidávají také nejroztodivnější tvary květů, které mohou být široké, úzké, okrouhlé, roztřepené nebo různě pokroucené.

Tulipán pochází ze střední Asie, kde i nyní stále najdeme většinu divokých druhů tulipánů. Odtud se dostaly do dnešního Turecka, kde byly pěstovány a šlechtěny již kolem roku 1000 před naším letopočtem. V 16. století pak sehrály významnou roli v zahradní kultuře osmanské říše. V té době byly také první cibule přivezeny do střední Evropy. Zejména Holanďané objevili potenciál těchto rostlin a dokázali ho rozvinout do nevídaného množství druhů, které se i v současnosti neustále rozšiřuje. Každým rokem se tak na trh dostávají desítky nově vyšlechtěných odrůd, s nimiž se obchoduje na proslulých rostlinných burzách.

• Tmavá skvrna Na spodní straně květu tulipány často mívají tmavou skvrnu, což je krásně vidět na příkladu tohoto tulipánu, náležícího do skupiny Darwinových hybridů.
• Divoké tulipány Rostou ve stepích, kde jsou dlouhé chladné zimy, krátké jaro a suché léto. Jsou nízké a preferují slunná místa s dobře propustnou půdou, například na skalkách nebo v přírodně laděných výsadbách.
• Plnokvěté pozdní Jsou působivé, ale také citlivé na počasí, potřebují chráněné místo. Na snímku je odrůda Angélique.
  
  

Vraťme se ale ještě o pár let zpátky. V 17. století v Holandsku vypukla hotová tulipánová mánie. Za některé exempláře byli movití milovníci rostlin tehdy ochotni zaplatit horentní sumy. V módě byly zejména bizarně tvarované a plaménkové květy a za jedinou cibuli se na vrcholu ‚tulipomanie‘, v letech 1630 až 1640, platil desetinásobek ročního výdělku zručného řemeslníka. Tento fenomén je obecně považován za první zaznamenaný případ tzv. ekonomické bubliny, kdy je produkt kupován ne kvůli hodnotě, kterou přináší, ale proto, aby byl v budoucnu výhodně prodán někomu jinému. Ta nakonec splaskla i s přispěním tulipánů samotných. Vypěstovat kvetoucí rostlinu ze semene totiž trvá 7–12 let a ‚matečná cibule‘, jež za rok dokáže vyprodukovat několik cibulek dceřiných, žije jen pár let. Při správné péči začnou dceřiné cibule kvalitně kvést za dva až tři roky, takže investice do nich vložené neměly šanci na návratnost.

O podobě historických tulipánů se dozvídáme ze starých knih a ilustrací, ale až na pár výjimek dnes už staré druhy na trhu nejsou. V současnosti se celosvětově pěstuje na 3500 odrůd tulipánů. Jejich sezona začíná v březnu, kdy se otevírají první květy divokých druhů. O dva až tři týdny později následují rané zahradní odrůdy. Na přelomu dubna a května následují středně rané tulipány hybridních typů Triumph a Darwin, které jsou zároveň hospodářsky i floristicky nejdůležitějšími skupinami. Ve druhé polovině května přebírají štafetu pozdní sorty, jejichž květy zdobí zahrady až do června.

Nejlépe se tulipánům daří na slunném stanovišti s dobře propustnou kyprou půdou bohatou na živiny, kde mohou s trochou péče vydržet i mnoho let – nejdelší životnost mají jednoduché pozdní a Darwinovy tulipány. S tulipány je však možné zacházet i jako s jednoletými rostlinami a každý podzim vysazovat nové cibule. Tak můžete z těchto úžasných rostlin komponovat neustále nové a nové obrazy. Také u vlhčích půd je vhodné cibule, jejichž listy již zcela zvadly a zatáhly se, vyjmout z půdy, očistit a až do podzimu uskladnit na suchém a chladném místě. V blízkosti trvalých výsadeb by se kromě partnerských rostlin, které tulipány následují na záhonu, nemělo vysazovat nic jiného. Pokud se stane, že cibule sice vyhánějí listy, ale odmítají kvést, znamená to, že v půdě chybí dostatek živin, nebo kvůli předčasnému jaru a teplému počasí vyrašily příliš brzy a vyčerpaly se.