Když na Valašsku přišla na svět prvorozená dcera, nedalo rodičům vymýšlení jejího jména příliš práce. Obvykle padla volba na Annu. Ochránkyni tohoto koutu Moravy připomíná i tradiční červencová pouť v Rožnově pod Radhoštěm.
Text: LIBOR HRUŠKA
Svatá Anna je ochránkyní matek, manželství a šťastného porodu a také patronkou truhlářů, krejčích, provazníků a dalších řemeslníků. Snad i tohle byl důvod, proč se v chudém kraji pod horami stala tak oblíbenou. Její kult byl na Valašsku vždy spojen i s mnoha světskými radovánkami. Velký jarmark konající se kolem 26. července, na nějž v kalendáři připadá svátek svaté Anny, povolila obyvatelům Rožnova pod Radhoštěm pořádat už Marie Terezie. Šlo o jeden ze čtyř velkých trhů, které se tehdy během roku ve městě konaly. Za obchody i zábavou sem při té příležitosti putovali lidé z širokého okolí.
Tip redakce:
Ochranou sv. Anny se zaštítily nejen profese, ale i města a země. Kupříkladu Florencie, Innsbruck, Neapol a pak Bretaň nebo také kanadská provincie Québec.
Dnes má Rožnov většina lidí spojený s lidovou architekturou a folklorem, město však bylo vyhledávaným turistickým cílem dávno před založením Valašského muzea v přírodě roku 1925. Rožnov schoulený pod pověstmi opředenou sedmou nejvyšší horou Moravskoslezských Beskyd byl v minulosti oblíbeným lázeňským střediskem. Už v roce 1796 brněnský lékař František Kročák zaznamenal blahodárné působení místních klimatických poměrů a poslal na venkov první pacienty s plicními chorobami. Lázeňství zde bylo na vrcholu počátkem 20. století. Za léčbou nemocí dýchacího ústrojí i srdce sem každou sezonu přijíždělo až tři tisíce hostů, mezi něž patřil také zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Místní specialitou byla léčba žinčicí – syrovátkou, která vzniká jako vedlejší produkt při výrobě ovčího sýra. Ta se užívala především vnitřně, známé jsou ale třeba i žinčicové zábaly.
Klidné město žilo za starého mocnářství bohatým spolkovým životem. V 70. letech 19. století se zdejší Spolek pro okrasu Rožnova a zábavy společenské rozhodl uspořádat první recesistickou Mezinárodní slavnost k poctě všech dívek a žen jménem Anna. A nová červencová tradice byla na světě. V archivech se dochoval například program slavností z roku 1876. K pobavení lázeňských hostů i místních se konaly Olympické hry humoristické, taneční zábava a na závěr ohňostroj. Duchovní rozměr dostaly rožnovské anenské slavnosti až mnohem později v souvislosti se stavbou kostelíku sv. Anny v areálu Valašského muzea v přírodě.
Kostelík je volnou kopií chrámu, který stál až do požáru roku 1887 ve Větřkovicích u Kopřivnice. Základní kámen nového rožnovského kostela byl slavnostně položen a vysvěcen v roce 1939. Už tehdy do skanzenu zavítaly davy věřících. „Za první oficiální náboženskou pouť k poctě sv. Anny považujeme až tu, která předcházela slavnostnímu vysvěcení vlast- ního kostelíka. Uskutečnila se 29. července 1945,“ říká Jana Tichá z Valašského muzea v přírodě. Historicky první pouť zahájil ranní krojovaný průvod mířící z náměstí do skanzenu, kde byla sloužena mše. V odpoledních hodinách si účastníci průvod zopakovali, ale s odlišným zakončením v podobě folklorního vystoupení. Slavnosti se okamžitě staly fenoménem, který do města rok co rok přitahoval poutníky z blízka i daleka. „Řada okolních osad vypravila své vlastní procesí. Přicházívali Horno- i Dolnopasečané, obyvatelé Hážovic, Tylovic i samotní Rožnované. Rožnovští se scházeli brzy ráno před farním kostelem Všech svatých, kde se procesí řadilo,“ popisuje Tichá. V průvodu kráčel i rožnovský farář spolu s ministranty nesoucími slavnostní korouhve. V lázeňském parku se pak jednotlivé proudy spojily v jeden mohutný, který se valil k muzejnímu kostelíku. Komunistickému režimu byla náboženská slavnost nepříjemným trnem v oku, a tak byly poutě zrušeny už v polovině padesátých let.
Po sametové revoluci se podařilo anenskou pouťovou tradici obnovit, byť zpočátku pouze v rovině zábavy. „Koncem devadesátých let však muzeum ve spolupráci s Římskokatolickou farností již plně navázalo na předchozí křesťanské slavnosti,“ dodává Tichá. V současné době pouť začíná slavnostní nedělní bohoslužbou ve zmiňovaném barokním kostele Všech svatých, který se nachází přímo v historickém srdci Rožnova. Odtud se vydává procesí věřících za zpěvu poutních písní směrem ke skanzenu, kde u kostelíka svaté Anny následuje další pobožnost. Interiér dřevěného svatostánku je nazdoben zelenými březovými kmínky. Letos se akce uskuteční 23. července.
I při církevních oslavách se najde prostor pro ryze světské radovánky. Anenská pouť by se neobešla bez folklorních souborů, flašinetáře nebo oblíbené dechovky, která k Rožnovu neodmyslitelně patří už od lázeňských časů. Pestrobarevný průvod obvykle tvoří nějakých 150 krojovaných účastníků. Zhruba čtyřicet padesát z nich jsou lidé v krojích pocházejících přímo ze sbírek Valašského muzea v přírodě. „Ten počet není každý rok stejný, záleží na tom, kolik krojových celků se zrovna podaří dát dohromady,“ upozorňuje Tichá. Sbírkové předměty nošením trochu trpí a některé z nich mohou být zrovna při oslavách v péči restaurátorů. Nedávalo by ale smysl nechávat kroje bez využití ležet v depozitáři. Občas je dobré je provětrat a pochlubit se jimi na veřejnosti.
Vedle účastníků předem domluvených s muzeem vyjde koncem července do rožnovských ulic i mnoho těch, kteří večer před poutí kroje vytáhnou doma z vlastních skříní a truhel. Anenské procesí je pro ně svátkem, neboť během roku mají jen málo dalších příležitostí vzít si lidový oděv na sebe. V průvodu převládají kroje z Rožnova a okolních vesnic, návštěvník tu sem tam zahlédne i ten z Hané nebo Těšínska. Na Anenskou pouť do Rožnova může přijet jako účastník kdokoli, klidně v kroji z druhého konce Česka. A pouhý divák nechť je klidně „v civilu“.
Venkov a styl
