Středověký škapulíř: K čemu sloužil a jaká tajemství ukrýval

Slovo zavání kouzly, mystikou, babskými čarami... a ono to tak nakonec i je! Vše odstartovala obyčejná lopatka – plochá trojúhelníková kost obratlovců, po latinsky scapula. Hlavně však obdobně znějící název řeholního pláště, pruhu látky s otvorem pro hlavu, který volně splýval vpředu přes hruď a vzadu přes... lopatky! Legenda jej připisuje žebravému řádu karmelitánů, jimž měla tento šat jako specifikum dát sama Panna Marie. Z toho je odvozen i církevní červencový svátek Skapulierenfest (16. 7.) v Německu, který se mnohde slaví i procesím. Dlužno dodat, že toto roucho nosili i členové a členky jiných kongregací, kde chránilo duchovní hábit před znečištěním při práci.

Od roucha po sáček na amulety 

Jak šel čas, měnil se sám škapulíř i pohled na jeho poslání či účel. V první řadě se mnišský (i u laických bratrstev) zmenšil, přesto ho dál nosili na těle. Karmelitánský škapulíř funguje dodnes; jedná se o dva stuhami spojené obdélníky látky s vyobrazením Panny Marie a Nejsvětějšího srdce Ježíšova, přehazované přes ramena. Mezi běžnými věřícími se však škapulíř postupně proměnil v látkový sáček, do něhož se vkládaly předměty s ochrannou mocí – medailonek, obrázek svatého, lístek s modlitbou. De facto se tak měnil v jakýsi posvěcený amulet, spojený s vírou. Ovšem nastal problém: věřící začali přisuzovat větší sílu ochranným předmětům než víře samotné. Pověra vítězila, což církev potírala, byť se nejednalo o prvotně škodlivé záležitosti. „Nepravé“ škapulíře, jak se jim říká, obsahovaly zrnka kadidla, svěcené kočičky, jmelí, byliny...

Jako ochránce proti zlu

Například krásnou Viktorku z románu Babička měl kovářčin škapulíř ochránit před uhranutím černým myslivcem. Jindy chránil před nemocí, kulkou... Škapulíře u sebe na krku nosili hlavně ti, kdo vykonávali nebezpečné profese: myslivci, vojáci, voraři, dřevaři. Dávaly se také do dětských kolébek či pod polštář, protože v noci údajně vládly temné síly! V takovém pytlíku (často zdobeném výšivkou) býval pevně zašitý obrázek sv. Kryštofa, ochránce před náhlou smrtí, nebo sv. Pavla, jenž chránil před krádeží, zloději či posedlostí. Ukázky historických škapulířů má Západočeské muzeum v Plzni, Muzeum hlavního města Prahy nebo muzeum v Turnově. I dnes se škapulíře vyrábějí, zejména pevné, kožené, a tak i ve 21. století lze vložit pod krov či pod práh domu tuto ochranu. Otázkou zůstává síla jejího účinku...

Článek vyšel v časopise MarianneVenkov & styl, redakčně upraveno