Švec, jehož ručně šité boty jsou něco jako výjimečný šperk

Ve svém oboru je dodnes špička, perfekcionista a nadšenec, který dobře ví, že když chce uspět, musí prostě být ze všech nejlepší. A to v době, když zhruba před deseti lety začínal, doopravdy byl. A i když dnes už není jediný, kdo je v tomto oboru vyhledávaný, jeho obuv má stále punc výjimečnosti.

Pěkně od píky

Cestu k řemeslu hraničícímu s uměním nějakou dobu hledal. Psal se rok 1989 a nespokojený strojní mechanik Radek Zachariáš přemýšlel, kam by napřel tvůrčí energii. Proto si v suterénním prostoru domu  na pražských Vinohradech, kde v té době i bydlel, otevřel obuvnickou dílnu. Tato práce pro něj byla, jak sám říká, největší školou řemesla. "Na opravách obuvi jsem se naučil nejvíc. Dostávaly se mi do ruky různé typy bot, na nichž bylo nejlíp vidět, co je na nich špatně udělané. Zjistíte také, jak to udělat líp." Ale být poctivým pedantem ve světě komerce nebylo jednoduché. Aby se vůbec uživil, vyráběl repliky bot pro historický šerm i ortopedickou obuv. Suterénní prostor s nevábným výhledem na špinavý chodnk se taky začal podepisovat na jeho zdraví, a proto, když se ženou zdědili nějaké peníze, začali se poohlížet po bydlení někde mimo hlavní město. "Udělali jsme si kružnici přibližně padesát kilometrů kolem Prahy a začali hledat. Nakonec jsme koupili dům tady, ve Felbabce a začali ho rekonstruovat. Ani zdejší začátky však nebyly jednoduché. Práce, kterou tehdy sehnal neuspokojovala jeho až puntičkářskou povahu. Nakonec se rozhodl, že začne vyrábět poctivě ručně šité boty pode svých představ.

Život i práce ve své režii

A jak taková ručně šitá bota vzniká? Nejdřív je nutné udělat si otisk chodidla zákazníka. Tím se zjistí jeho tlakové body a možná problematická místa na chodidle včetně pozměněné stavby klenby. Následuje vytvoření modelu ze dřeva, a poté kopyta. Podle něj se vyrobí zkušební bota, jež má kvalitu jako ta běžně vyráběná a ve které zákazník zhruba čtrnáct dní chodí. Behem této doby se vychytají možné komplikace a doupraví se kopyto. Teprve pak švec přistupuje k vlastní výrobě. "Takto vzniklá bota pak sedí jako druhá kůže," směje se Radek.  První zákazník si ho našel sám a tato zakázka byla pro Radka zlomová. "Byl tak nadšený, že mě povzbudil do další práce a navíc se stal jakýmsi mým mecenášem, protože si ode mně objednával další a další boty a ve svých představách o nich byl velmi kreativní," vzpomíná Radek Zachariáš na dobu, kdy se mu v oboru začalo dařit. A zakázky začaly postupně přibývat. Dnes je má na dlouhou dobu dopředu a jeho luxusní ručně šité boty nosí ti, kteří je dokážou nejen zaplatit, ale také ocenit. Co je ale nejdůležitější, je jeho životní pocit. "Tady na venkově jsem se zásadně změnil a zklidnil. V Praze mě při práci, která přeci jen vyžaduje dost soustředění, neustále někdo rušil. Teď tam jezdím za zákazníky maximálně jednou týdně. Aspoň mám příležitost vyměnit dřeváky, ve kterých pracuju, za boty, které jsem si ušil pro sebe, abych taky nějk reprezentoval firmu. Dělám co mně baví, pracuju svým tempem, a když chci, koukám do zahrady. A to mi dělá dobře," říká švec, který stále jako memento uchovává emailovou tabulku s názvem své první živnosti.