Třicet let sdílejí v tvůrčím klidu manželé Martin a Alena Rabochovi společný keramický ateliér v Trhových Svinech. Jeho součástí je i kouzelný obchod s malou galerií.
Text: LIBOR HRUŠKA
Vyrostl mezi sochami. Dětství trávil Martin Raboch v ateliéru svého otce Miroslava a o budoucím povolání měl tudíž jasno už v první třídě. Proto v rodinném krámku s keramikou, který stojí v centru jihočeského města, nejsou hrníčky, talířky ani další tradiční hrnčířské výrobky. „Klasickou hrnčířinu na kruhu vůbec neděláme,“ upozorňuje Martin Raboch už ve dveřích. „Všechno, co u nás vzniká, lze označit spíš za sochy,“ dodává jeho manželka Alena, rovněž keramička. Tihle dva tvoří dokonalý pár. V soukromí i při práci.
Království manželů Rabochových se nachází v nízkém domku pár desítek metrů od hlavního trhovosvinenského náměstí. Jih Čech každým coulem. Martin a Alena jsou s rybníkářským krajem spjati pevným poutem, což se odráží i v jejich tvorbě. Stačí se rozhlédnout po hotových plastikách, které stojí všude okolo. Mezi krojovanými selkami s nůšemi a máselnicemi, hospodářskými zvířaty a pohádkovými bytostmi lze zahlédnout třeba i keramickou sošku svatého Jana Nepomuckého. „V tomhle kraji narazí člověk na sochy Jana Nepomuckého na každém druhém mostě. K jižním Čechám zkrátka svatý Jan neodmyslitelně patří, takže se nabízel,“ říkají manželé svorně. Dříve trávili mnoho času nejen v Trhových Svinech, ale i ve venkovské usedlosti ležící jižně od města ve zvlněné krajině Slepičích hor. „Na každém koku jsme se tam setkávali s prací a odkazem našich předků, což nás ovlivnilo,“ míní Alena, které nikdo z přátel neřekne jinak než Ála.
Dalším oblíbeným motivem autorů je známá budějovická madona, jíž se podle šatů posetých obilnými klasy přezdívá Panna Maria Klasová. Soška, která se skví na úvodní fotografii článku, vychází z šest set let starého mariánského obrazu. Jeho originál je vystaven v kapli českobudějovického biskupství. Klasová madona zachránila podle jedné z legend za třicetileté války jihočeskou metropoli před švédskými vojsky. Její sochy proto budějovičtí měšťané nechali postavit v městských branách. Na tvorbu manželů Rabochových lze natrefit i při návštěvě Jihočeského muzea v Českých Budějovicích nebo při toulkách ulicemi Třeboně. V tomto starobylém městě pod hrází majestátního rybníka Svět visí hned dvě domovní znamení vyrobená v trhovosvinenském ateliéru – velká keramická slunce poskládaná z více dílů. „Je hodně příjemný pocit vidět svou práci takhle v ulicích. Vždycky, když se do Třeboně dostaneme, dělá nám to radost,“ usmívají se keramici a dodávají, že mezi jejich zákazníky se najdou i systematičtí sběratelé. A to nejen z Česka, ale i z různých koutů světa – New Yorku, Benátek nebo Paříže. Jeden z výrobků Martina a Aleny se možná stále používá na Pražském hradě nebo v letním sídle českých prezidentů v Lánech. Jedná se o šachy s historickými figurkami, které si před šesti lety objednal jihočeský hejtman jako dárek pro prezidenta.
Ve štítě mají Rabochovi napsáno: originální figurální keramika. A veškeré sošky pocházející z jihočeské dílny Rabochových mají charakteristický rukopis. Především „nekřičí“. Křiklavým barvám se totiž oba umělci vyhýbají. Hned na začátku si řekli, že se vzdají používání glazury a své výrobky budou malovat pouze červenou a bílou hlínou. Nejčastější otázka, kterou dvojice z Trhových Svinů na téma tvorby dostává, se týká autorství. Kterou sochu dělal Martin, kterou Alena? Odpověď je vždy stejná: Všechno děláme dohromady. „Po těch letech, kdy jsme spolu, tohle opravdu neřešíme. Jeden něco začne a ten druhý to dokončí. Jindy je to zase naopak, jsme prostě Ála a Martin Raboch, to je naše značka,“ uzavírají toto téma umělci. Radši než každý o sobě zkrátka Rabochovi mluví o společné práci, která vzdává hold starým mistrům z jihu Čech.
Venkov a styl
