Příběh jednoho z vládců včelích úlů
JIří Němec se dřív oháněl hlavně štětcem, dnes však kraluje desítkám bzučících úlů. Své včelky opečovává s láskou a o skvělý med se pak dělí s rodinou i svými hosty.
Rodilého smíchováka vždycky lákalo ukázat městu záda a začít na venkově včelařit. Jeho ženu Janu zas ovlivnili prarodiče, kteří měli za dob první republiky v Týně nad Vltavou pekárnu a pražírnu kávy. Nejspíš právě proto to asi nemohlo skončit jinak. Němcovi si pořídili domek n Levém Hradci, koupili první úly a o pár let později otevřeli Medovou kavárnu. Když jen nakouknete do jejího interiéru, snadno uhodnete, co dřív její majitele živilo. Oba jsou totiž původně výtvarníci.
Medová kavárna
Včelaření bývalo dříve doménou venkovských učitelů a kněží, v minulých desetiletích hlavně důchodců. Časy se však mění, včelařit začínají mladí a přibývá i včelařek. Ani u Němcových to nemají rozdělené tak, že by se Jiří staral čistě o včely a Jana o kavárnu. Oba dva dělají obojí. Na Levý Hradec se Němcovi přestěhovai před více než dvaceti lety. Přímo pod valy někdejšího přemyslovského hradiště objevili chátrající domek, který postupně přebudovali k obrazu svému. Před deseti lety v něm pak otevřeli kavárnu, která má francouzský šmrnc. "Kdybych věřil na předchozí životy, tak moje žena určitě někdy žila ve Francii. Byl to taky její nápad otevřít si kavárnu. Prý by bylo škoda mít včely jen pro sebe a nesdílet tuhle radost s ostatními," směje se Jiří Němec a dodává, že vůbec nečekali, jakou oblibu si jejich podnik za krátkou dobu získá. A není divu. Medovník nebo medovou limonádu si dělají vlastní, medovinu ale kupují od zkušenějších výrobců. Včely prý pro ně nejsou pouhým zdrojem příjmů, ale i průvodci životem.
Včelaření, starost i zábava
Němcovi mají na zahradě skoro třicet úlů, takže hosté, kteří do jejich kavárny zavítají tu slyší místo obligátní hudby jen uklidňující včelí bzukot. Kromě vlastní zahrady mají Němcovi včely i v sousední vesnici. Včelaří na klasických nástavkových úlech typu, který si dal před více než sto lety patentovat americký včelař a vynálezce Larraine Langstroth. Úly na zahradě Medové kavárny jsou různě vysoké, počet nástavků se totiž mění v průběhu roku podle aktuální síly jednotlivých včelstev. Zimu přežije jen asi polovina dělnic. Ty se semknou kolem matky a zahřívají ji v hustém chomáči. V zimě tedy bývá úl většinou pouze třípatrový. S první jarní květovou snůškou ale včely začínají expandovat – matka klade jako o závod, dělnice stavějí nové plásty a hromadí v nich medové zásoby. Včelař proto musí přidávat další nástavky a stavět úly do výšky. V každém nástavku je prostor na deset dřevěných rámků, jejichž stloukání bývá zábavou na dlouhé zimní večery pro celou včelařovu rodinu. Zkouškou trpělivosti je také práce s mezistěnami, voskovými pláty, které se musejí ukotvit do každého rámku. Odměnou je však nejen med, ale také vědomí sounáležitosti s přírodou a jejími cykly.
Vynikající domácí dorty, kvalitní káva a prostředí jako v Provence. Němcovi se stále snaží zlepšit co se dá, takže včely i příjemné prostředí Medové kavárny jsou pádným důvodem k výletu na Levý Hradec!
Zdroj: Venkov a styl
