Muž, jehož láskou i koníčkem na celý život se stali medvědi

Nabrat do odměrky zhruba třičtvrtě kila medu, smíchat jej s mlékem, teplou vodou a rybím tukem a zkontrolovat, jestli je koryto, ze kterého medvědi pijí, perfektně čisté. "Na to jsem pes," říká zdejší medvědář pan Černý. Chov medvědů na českokrumlovském zámku má dlouhou tradici. První zmínky jsou z druhé poloviny 16. století, z dob Viléma z Rožmberka. Dnešní medvědí příkop však vznikl až na počátku století 17. a medvědi jsou v něm od té doby prakticky nepřetržitě. A stejně tak dlouho je známá profese medvědáře.

Velká láska už od mala

Pan Černý se narodil nedaleko od Krumlova, na statku v Rychtářově, kde měli spoustru všelijakého zvířectva. On ale toužil po medvědech. Když se jeho rodiče přestěhovali do Krumlova, začal chodit na zdejší zámek. "Už jako kluk sotva čtnáctiletý jsem chodil pomáhat tehdejšímu medvědáři, panu Samkovi," vzpomíná. Nosil kýble s medvědím žrádlem a vypomáhal s úklidem. Když se pak vrátil z vojny a oženil se – jak jinak s techničkou veterinnářkou – a medvědář Samek začal marodit, převzal práci po něm a od té doby se o medvědy stará. A to ji celých třicet let dělal při práci v dolech, nejdřív uhelných a pak na grafitu, který se tu těžil a o medvědy se staral před a po práci za odměnu celých 440 korun! "Žena mě ale vždycky v tom, co dělám podporovala. Jme oba takoví blázni do zvířat, já třeba ani neumím zabít kapr na Vánoce," směje se medvědář.

Jsou jako moje rodina

"Medvědi jsou jako moji bratři, starám se jim o přísun kvalitní potravy, kterou pro ty nežijící ve volné přírodě představuje tak z osmdesáti procent čerstvé ovoce a zelenina, patnáct procent tvoří tvaroh a jogurty a zbytek pak kvalitní psí granule, škvarky, rybí tuk a další potřebné potravinové doplňky," říká pan Černý. Medvědi odchovaní v zajetí totiž nemají imunitu pro syrové maso a kdyby jim chtěl jejich pečovatel nabídnout třeba ryby, musely by být živé a oni by si je museli sami ulovit třeba v bazénku, jinak se jich ani nedotknou. To ale nedovolí ochranáři přírody, takže českokrumlovští medvědi baští prakticky jen vegetariánskou stravu. "Ani v přírodě moc neloví," říká medvědář a pokračuje: "Živí se převážně kořínky a různými bobulemi nebo vybírají med lesním včelám. Toho tady na zámku spořádají až dvě kila denně. Ti volně žijící chodí zpravidla za vlky a čekají, co uloví oni, a to, co vlci nesežerou, dorazí." 

V práci každý den i o víkendech

Jak vypadá každý medvědářův den? "Vždycky v sedm hodin ráno sem přijdu a připravím medvědům první pitií – mléko s medem a rybím tukem. Tenhle koktejl pijí medvědi třikrát denně," říká pan Černý, který pak vyráží na pouť po místních supermarketech, kde shání levnější ovoce a zeleninu. Ta ale v žádném případě nesmí být nahnilá. Poté, co jim ji pečlivě pokrájí a naservíruje, jede domů na oběd a trochu si odpočinout a také na procházku se ženou a jejich dvěma psy. Kolem čtvrté už je opět u mědvědů a kontroluje, jestli snědli všechno a udělá jim další pití. Naposledy sem chodí kolem šesté přichystat jim večeři. Jan Míša Černý za svůj profesní život odchoval asi sedm medvíďat – večerníčkovskou trojici Vojtu, Kubu a Matěje a dále pak Honzíka a Elišku. Kromě Daxiho a Huberta, kteří tady tragicky zahynuli se staral o medvědiy Zuzanu a Jakuba, Sama, Káťu a Voka. Momentálně pečuje o medvědicie Marii Terezii a Polyxenii a medvěda Viléma. 

I když už si Jan Míša Černý vychoval svého nástupce – bude jím jeho syn Radek, jinak umělcký kovář, jehož dílem jsou všechny kovové systémy v českokrumlovském medvědáriu, do penze se zatím nechystá.

Zdroj: Venkov a styl