Kouzelný svět dřevěných zvířátek, figurek a hraček řezbáře Martin Holuba

Martin Holub, absolvent Střední uměleckoprůnyslové školy v Praze na Žižkově, obor tvarování dřeva a řezbářství, člověk s hravou duší, který v kusu lipového dřeva už předem vidí další originální zvířátko, hračku nebo šuplíkačku, což je skříňka v podobě zvířátka se šuplíkem na drobnosti, kterých mají děti po kapsách vždy dostatek, se ke svému oboru naplno vrátil až pár let po ukončení studia.

Pro hezčí svět

Do té doby, aby se uživil, pracoval jako řidič náklaďáku a ve volných chvílích dotvářel dřevěné samorosty nebo vyřezával sošky. Když se ale oženil a narodila se jeho nejstarší dcera Amálka, rozhodl se, že jí udělá houpacího koně. "Každé dítě by mělo mít svou vlastní originální hračku. Nejlépe dřevěnou, která je nerozbitná, a ještě navíc probouzí jeho fantazii. Po koníkovi jsem proto začal z lipového dřeva vyřezávat další hračky nejen pro svoje děti, ale taky pro děti svých kamarádů, a u toho už jsem zůstal," vypráví Martin ve své dílně v Horních Chvatlinách nedaleko Kolína. Ze začátku s hračkami objížděl řemeslné trhy a jarmarky. Nejenže tu většinu prodal, ale jeho tvorba se zalíbila několika sběratelům, kteří si u něj objednali další práci. Pod rukama mu tak za víc než desetiletí, které se naplno věnuje práci se dřevem, vzniká magický svět stylizovaných zvířátek, užitečných předmětů pro domácnosti, ale taky šperky, sochy i větší dřevěné instalace, které dělají radost dospělým i dětem po celé republice. Na zahradě Mateřské školky Mašinka v Pečkách třeba interaktivní prvky umístěné v dřevěných mašinkách či bludiště. Desítku vyřezávaných tabulí vyprávějících o tradici ovocnářství zase spatříte, pokud se vydáte po takzvané Ovocné stezce mezi Kolínem a Českým Brodem.

Svět viděný dětskýma očima

Svět dětí je mu nejbližší, protože ty jeho se s ním společně v dílně pohybují už odmalička a šikovné jsou jak po mamince, tanečnici a výtvarnici, tak i po něm. "Můj první výrobek byl čertík z topolového dřeva jako dárek pro mou sestřenici, pak jsem vyřezala ptáčka a další zvířátka a taky kočárek," chlubí se dcera Cecilka a táta Martin – Matěj hrdě dodává, že už i nejmladší syn Viktor umí vzít řezbářská dláta do ruky. On sám prý nejraději vyrábí kozy a lišky. "Moje hračky jsou většinou vyrobené z jednotlivých dílů. Šetřím tím dřevo a nemám takový odpad, a zvířátko tak může být i pohyblivé. Ze začátku jsem totiž Amálce vyráběl marionety, ale provázky se pořád zamotávaly a proto jsem nakonec vymyslel pružinový systém, který loutkám umožňuje pohyb, aniž by k tomu byla třeba vodicí lišta. Na otázku, jestli se dá řezbařinou dobře uživit, se jen pobaveně usmívá: "Není to tak dávno, co jsme každý rok řešili, jestli si můžeme dovolit koupit uhlí na zimu hned, nebo ještě musíme počkat, až jak dopadnu na trhu. Větší a lépe placené zakázky totiž přicházely postupně a jen prodejem hraček se uživit nelze. Jsou dražší než ty z Číny, a tak si jejich koupi každý dost  rozmýšlí. Asi nejstálejší příjem mu zajišťuje provoz ručně poháněného kolotoče, jak jinak osazeného deseti dřevěnými zvířátky, který vyrobil s pomocí svého kamaráda a vozí ho k velké radosti dětí s sebou na různé trhy.

"Pokaždé, když se ráno probudím, jsem šťastný, že můžu jít do stodoly, vybrat si kus dřeva a koumat, jaké zvíře nebo postavička jsou v něm skrytí. Vždycky jsem si totiž přál dělat jen to, co chci a co mně baví, a řezbařina mi moje sny dokonale plní. A možná, že jsem trochu inspiroval i své děti," říká Martin Holub alias řezbář Matěj.