Jak včelaří žena aneb stáčení prvního medu na farmě v podhůří

V sídle a obchůdku včelí farmy ve vesnici Rokytníku už nikdo není. MIlionům bzučících zaměstnanců a jejich chovatelům dávno začal rušný pracovní den v terénu. Po nezvykle chladném jaru konečně nastal čas, kdy se může z plástů vytočit první med. Před stáčírnou stojí šestnáct úlů, které se budou dnes vybírat. V pozadí je několik desítek krabiček se včelími oddělky, základy budoucích nových včelstev. Když SImona stáčírnu vybavenou technologií na zpracování medu za statisíce korun zhruba před deseti lety pořizovala, v celém Česku existovaly jen tři podobná zařízení. 

Hmyzí léčitelky

Bzučení včel je všudypřítomné až omamné... "Mně to bzučení hrozně uklidňuje," směje se paní Simona. Před dvaceti lety si přitom svůj život i práci představovala v jiných kulisách. Po pár letech na náchodském gymnáziu odešla do Prahy studovat konzervatoř, hudební obor zaměřený na saxofon a klarinet. Jenže nešťastná náhoda jí změnila plány. V roce 2002 měl její tatínek vážnou dopravní nehodu. Při jízdě na kole ho srazil řidič a z místa ujel. Tatínek přišel o pravou ruku a lékař tenkrát rodině doporučil terapii včelařením. Simona přerušila všechny závazky v Praze a vrátila se do rodného kraje. Začala učit děti na místní umělecké škole a přídila první tři včelstva. Dnes je prý její tatínek dobrou a hlavně nepostradatelnou duší rodinného podniku. Na nějaké trápení mu nezbývá čas, jak jej včely zaměstnávají. Na své včelí farmě má Simona Adamcová třista nástavkových úlů – dřevěných krabic, které se dají narovnat na sebe. Do každé se vejde deset dřevěných rámků. A jak se z nich med získává? Včely je nejdřív potřeba omámit dýmem z tzv. kouřáku. Pak se vyndavá jeden rámek s plásty za druhým, omámené včelky se z nich opatrně shrnou a plásty odnesou do stáčírny.

Technologie spolupracují s přírodou

Ve stáčírně, kde je skoro tma a velké horko, přicházejí na řadu již zmíněné moderní technologie. "Čím je vetší horko, tím lépe teče med z plástů," vysvětluje včelařka. Odvíčkovač se speciálním vibrujícím nožem vyhřívaným horkou vodou zbavuje plásty voskových víček, kterými včely uzavírají každou  medovou buňku kompletně naplněnou zralým medem. Vosk chrání její obsah před vlhkostí a bakteriemi. Ve finále odvíčkovací linky jsou očištěné rámky připravené jít do tzv. medometu. Ten se roztáčí dokola a odstředivá síla vytáčí med z plástů. Z jednoho plného rámku se získají necelá dvě kila tohoto drahocenného produktu. Med vytéká z tzv. šnekového lisu. Do něj odvíčkovací linka posílá odříznutá vosková víčka se zbytky medu a vše se zatudena vylisuje a oddělí. Med pak odtéká do speciální vaničky. Vosk z lisu se uloží do chladu a po sezoně se ve speciálním zařízení roztaví a vyčistí. Znovu se pak používá ve včelím hospodářství, mimo jiné na výrobu mezistěn do rámků. Po pár dnech se med usadí a sám dočistí. A jak zdejší med chutná? Naprosto báječně. Všechny úly mají v Rokytníku na kočovných paletách. Díky tomu je možné kdykoliv změnit stanoviště, což se děje vždy v noci – med pak může pocházet třeba z javorové aleje, kvetoucí louky, z lesa a hlavně ne z chemií ošetřených lánů řepky.

Zdroj: Venkov a styl